úterý 21. dubna 2015

Od oceánu k ledovcům

Ze západního pobřeží jsme zamířili k ledovcům.

Ráno v kempu se nám ještě naskytl krásný pohled na zasněžené vrcholky Jižních Alp, tedy předzvěst našeho dnešního dne, který strávíme u ledovců. Počasí bylo až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že uplynulé dny u ledovců propršely a předpověď na dny následující také moc sluníčka neslibovala, nebyl čas otálet, a tak jsme vyrazili.

Ranní výhled z kempu

Blížíme se!
Od oceánu jsme však nemuseli jezdit moc daleko! Ledovec Franze Josefa a Foxův ledovec jsou totiž naprosto unikátní tím, že nikde jinde v této zeměpisné šířce se ledovce nenacházejí tak blízko oceánu. Jejich enormní nárůst způsobují časté deště na Západním pobřeží. Napadaný sníh se pak v širokých akumulačních zónách v hloubce 20 metrů mění na čistý led, který se pak valí dolů strmými údolími až tak blízko k oceánu.

Během poslední doby ledové (před 15 000 až 20 000 lety) sahaly oba ledovce až k moři, ale při následném oteplení možná ustoupili dokonce až na svou současnou pozici. Ve 14. století však nastala tzv. malá doba ledová a ledovce se v následujících staletích stále zvětšovaly a sestupovaly do údolí až kolem roku 1750 dosáhly svého největšího rozsahu. 

Rychlost sestupu obou ledovců je však přímo neuvěřitelná. Vrak letadla, které v roce 1943 havarovalo na ledovci Franze Josefa 3,5 km od jeho čelní stěny, sklouzl dolů o pouhých 6 let později, tedy rychlostí 1,5 metru za den! Obvykle se pak Franz Josef denně posouvá zhruba o 1 metr, občas však zrychlí až na 5 metrů, což je dokonce 10 krát rychleji než ledovce ve Švýcarských Alpách. Pojem globální oteplování tu tak nabírá dost reálných rozměrů...

Městečka Franz Josef a Fox se od sebe nacházejí 23 km. Naše první zastávka byla u ledovce Franze Josefa, který se nám nakonec líbil o poznání více než ledovec Foxův. Možná to však bylo částečně způsobeno i tím, že počasí se postupně trochu zhoršovalo, a tak lepšími výhledy jsme se mohli kochat více právě u Franze Josefa.

První Maorové znali ledovec Franz Josef jako Ka Romaita o Hine (Slzy lavinové dívky). Legenda vypráví o dívce, která ztratila svého milého, když spadl ze zdejších štítů, proud jejích slz pak zamrzl a proměnil se v ledovec. Evropané tento ledovec prozkoumali poprvé v roce 1865 a Rakušan Julius Haast jej pojmenoval po rakouském císaři. Ledovec se nachází 5 km od městečka Franz Josef, čelo ledovce je pak zhruba hodinu chůze od parkoviště.

Naše první kroky vedli k vyhlídce u Peter´s Pool. Díky krásnému počasí se nám naskytl nádherný pohled na ledovec odrážející se v jezírku. Od jezírka jsme pokračovali na vyhlídku Sentinel Rock.

Peter´s Pool


Ledovec Franze Josefa z vyhlídky Sentinel Rock

Poté jsme se vydali na cestu k samotnému ledovci. Zaměstnanci DOC (Department of Conservation - něco jako Ministerstvo živ. prostředí, zde však spíše ve smyslu ochrany přírody) každý den trasu k čelní stěně ledovce procházejí a podle aktuálních podmínek určují, jak blízko k čelní stěně se člověk může (bezpečně) dostat. Nebezpečí padajícího ledu a na jaře i přílivů vody je velmi reálné a spoustu lidí již přišlo o život, když překonali ohrazení a snažili se dostat až úplně k čelu ledovce. Nám bylo ten den umožněno se dostat 250 metrů od čela ledovce. Po cestě nás provázelo několik cedulí znázorňujících, kam ledovec sahal před pár lety, ale i před několika desítkami a stovkami let. Rychlost jeho sestupu je opravdu neskutečná...














Kamínky do sbírky :)

Od Franze Josefa jsme zamířili do městečka Fox a k jeho dvěma největším chloubám - ledovci a jezeru Matheson. Jezero jsme si však nechali na později a nejdříve jsme se tak vydali k čelu ledovce. Z parkoviště je to o něco blíže než k čelu ledovce Franze Josefa, nicméně na rozdíl od stezce k Franzu Josefovi, kterého vidíte po celou dobu, je Fox zastrčený. Pohled na něj se vám tak plně naskytne až absolvování cca 30 minutové stezky, značně strmější než té vedoucí k Franzu Josefovi. Jak blízko k čelu Foxova ledovce je možné se dostat opět záleží na aktuálních podmínkách. Nám bylo umožněno dostat se 200 metrů od čela ledovce.


Pohled zpátky do údolí









Od Foxova ledovce jsme se pak vydali k nedalekému jezeru Matheson. Jde o zřejmě nejfotografovanější jezero na celém Novém Zélandu, často se mu také říká "zrcadlové". Vody tohoto jezera jsou tmavě hnědé, proto jsou tak ideálním povrchem umožňujícím perfektní odraz. Tato barva je způsobena přirozeným průchodem zeminy z okolního lesa. Šťastnou náhodou jsou pak nejvyšší hory Nového Zélandu umístěny zrovna tak, že se odrážejí v hladině jezera. Kolem jezera vede procházkový okruh a ze vzdáleného konce jezera se vám za jasného dne MOŽNÁ naskytne pohled na odraz nejvyšší hory Nového Zélandu Mt. Cook na hladině jezera a MOŽNÁ se vám tak podaří i fantastická fotka. Těšila jsem se, že tak snad konečně uvidím naživo to, co na mě poslední rok kouká na ploše počítače a je také úvodní fotkou našeho blogu! No, počasí se nám bohužel dost zhoršilo, padla mlha a začalo i pršet, neviděli jsme tedy nic... Koupili jsme si tak alespoň pohled, jak to tu za naprosto ideálních podmínek vypadá :)


Tak tohle jsme viděli my :(

Tmavě hnědá barva vody

Odraz Mt. Cooku v ideálních podmínkách :) (zdroj: Google)
Od ledovců jsme vyrazili přes Wanaku a Arrowtown do Queenstownu, který se tak zřejmě stal naším nejoblíbenějším městem na Novém Zélandu. Ale o tom až příště! :)



 








Žádné komentáře:

Okomentovat