Štědrý den a vánoční výlet do Hawke´s Bay

Vánoční svátky jsou za námi a letos jsme je trávili o hodně jinak než bychom je trávili doma, což je jasné. Celkově na nás tady moc vánoční nálada nepadla - jediná připomínka blížících se Vánoc bylo vánoční zboží v obchodech, pár ozdob na pouličním osvětlení a datum v kalendáři. Celkově se ani moc Vánoce do toho vedra, co tu posledních 14 dní panuje, nehodí. A navíc, na Štědrý den jsme dokonce pracovali. Ale jen do 11:30, takže vlastně doma ještě Štědrý den nebyl :) 

Večer jsme strávili s Marťou, Michalem a Jirkou a štědrovečerní večeře se povedla a ten pocit "přežrání" tak moc typický pro klasické české Vánoce se přece jen dostavil :) K večeři jsme měli bramborový salát a krůtí řízky, nechyběly ani "bublinky" na přípitek a dezert - každý jsme něco napekli. Ale hlavně, nechyběli české filmy (Pelíšky) a pohádky (S čerty nejsou žerty), takže jsme se cítili skoro jako doma, i když naši nejbližší nám k tomu samozřejmě chyběli. Celkově to byl ale moc příjemný večer a budeme v dalších letech rádi vzpomínat, jak moc jiné to byly Vánoce :)

Zleva perník, štrůdl a brownies

Na Boží hod jsme se krásně vyspali (přece jen je to super nemuset vstávat v 5:30 do práce) a vyrazili jsme na "vánoční" výlet. Naším cílem byl národní park Te Urewera a potom města v Hawke´s Bay - Napier a Hastings. 

Te Urewera National Park je největším národním parkem na Severním ostrově - zabírá přes 200.000 hektarů panenského pralesa protkaného řekami a jezery. Nejkrásnějším (a největším) je bezesporu jezero Waikaremoana. Kolem tohoto jezera vede jedna z tzv. Great Walks, což je 9 novozélandských oficiálních vícedenních treků. Tento trek je dlouhý 46 km a je možné ho projít za 3-4 dny. Tolik času jsme neměli, ale ani za jiných okolností bychom se zrovna na tenhle trek nechystali - to si necháváme na Jižní ostrov a přece jen ty 3-4 dny už je dost. Na Boží hod jsme tedy kempovali přímo u jezera Waikaremoana a povečeřeli jsme ještě řízky s bramborovým salátem, mňamka veliká! :) Druhý den jsme se vydali na trek k menšímu jezeru Waikareiti. Těšili jsme se, že se na něm projedeme pramičkou (je možné si za poplatek klíček vyzvednout v návštěvnickém centru a projet se tam po jezeře a navštívit ostrůvky na něm) a vykoupeme se z loďky, bohužel ale až do konce roku je tato možnost pozastavena. Důvodem je prý ochrana jezera... Jinak byl trek ale super, Filip se v té čisťounké vodě i vykoupal. 

Musím ještě taky zmínit šílenou cestu k jezeru Waikaremoana a vlastně do celého národního parku - jeli jsme cca 40 km po prašné cestě. Tato cesta dál pokračuje do Rotorury a stále je asi 100 km této cesty nezpevněných. Takže i přesto, že by se jednalo o nejkratší cestu do Rotorury, nepřipadá to v úvahu. Už těch pár km nám stačilo, měli jsme zaprášený i vnitřek auta :)

Kempujeme u jezera

Trek k jezeru Waikareiti vede pralesem

Pramičky k půjčení - bohužel nefungovalo v době naší návštěvy

jezero Waikareiti

Aniwaniwa Falls

Papakorito Falls

Pohled na jezero Waikaremoana

Po treku jsme si uvařili oběd a pokračovali k jezeru Tutira, kde jsme ten den plánovali zakotvit. Cestou jsme se ještě zastavili v malém městečku Wairoa. De facto to jediné, čím je toto městečko alespoň trochu proslulé, je obchod s koláči, který byl ale bohužel na Boxing Day (26.12.) zavřený. Zastávka ve městě tedy byla o to kratší. Kousek od místa, kde jsme kempovali, jsme pak ještě zastavili na výbornou domácí zmrzlinu, myslím, že její název "Go rush" mluví za vše. Single porci jsme si namixovali touhle variantou a cookies a měli jsme asi tak pět českých kopečků :) Kempování u jezera Tutira bylo moc příjemné, čisťounká voda a velká pohoda :)

Pohutukawa tree aneb vánoční strom ve Wairoa

maják ve Wairoa

kempování u jezera Tutira

černé labutě - bílé tu nejsou k vidění vůbec

vaření večeře a plánování dalšího dne - vínko nesmí chybět :)

nádherná ranní mlha u jezera

kachní rodinka

Druhý den jsme ráno vstávali brzo, abychom všechno stihli a na noc abychom už byli zase zpět v Gisborne. Naším cílem ten den byla městečka Napier a Hastings - tedy Hawke´s Bay, včetně několika vinařství a vyhlídky z Te Mata Peak.

Napier je město proslulé stylem Art Deco a dokázalo vlastně vytěžit z jedné z nejhorších přírodních katastrof na Novém Zélandu - v roce 1931 tu došlo k masivnímu zemětřesení (7,9 stupně Richterovy stupnice), a stejně jako nedalekém Hastings tato katastrofa srovnala město se zemí. Spoustu původních budov tak bylo po této události zbouráno a postaveno znovu právě ve stylu Art Deco. Mimochodem velmi podobná událost se stala v roce 2011 ve městě Christchurch na Jižním ostrově, které se stále ještě z této katastrofy vzpamatovává. Průvodce popisuje město Napier jako "kouzelné, prosluněné a poklidné město s atmosférou anglického přímořského letoviska" a opravdu bych to nepopsala lépe. Dopoledne jsme si zašli nejdříve na farmářský trh, kde jsme nakoupili nějaké ovoce, ale hlavně luxusní křupavý chleba. Pak jsme se jen tak procházeli uličkami města, po promenádě u moře a atmosféra byla opravdu jak z třicátých let, jak z doby Velkého Gatsbyho. Po městě jezdí spoustu veteránů z té doby, na různých místech jsme viděli taneční představení a tak celkově se město snaží všemožně vytěžit z té atmosféry tam co nejvíc, taky tolik turistů jsme naposled viděli snad jen v Aucklandu. A jako suvenýr z Napier jsem dostala náramek vyrobený z typické zélandské mušle a se symbolem Zélandu - ptákem Kivi :) Procházku městem jsme zakončili vyhlídkou na Bluff Hill, kde je krásně vidět celý Hawke´s Bay. Na druhou stranu jsme ale byli rádi, že jsme si tam vyjeli autem, protože ten výšlap by za to zas až tak moc nestál (výhled z Te Mata Peak nás nadchl mnohem více - viz níže)

Požární stanice

Farmářský trh

Wine centre

květinové hodiny

výhled z Bluff Hill na přístav

vyhlídka na Bluff Hill

Po obědě v Pizza Hut (dopřejeme si vždycky tak jednou za 14 dní, výborná křupavá pizza a jen za 5 NZD! - i když "dopřejeme" není asi to pravé slovo, protože normálně se živíme i hovězími steaky - jestli na něčem moc nešetříme, tak na kvalitním jídle) a osvěžující zmrzce v Mekáči (ok, trochu fastfoodový oběd) jsme vyrazili směrem do Hastings - trochu většího městečka než Napier, vzdáleného jen asi 20 km. Mimochodem Hawke´s Bay - tedy záliv zahrnující tyto dvě městečka (i když Hastings je asi 10 km od moře) je jednou ze tří hlavních oblastní Severního ostrova vedle Te Puke a Gisborne, kde se nacházejí sady a vinice, a tedy nejvíce sezonní práce v zemědělství. Kousek od Napieru jsme nemohli vynechat Strawberry Patch - "jahodárnu", kde mají z jahod zmrzku a smoothie a kde je možné si i jahůdky nasbírat za super cenu. Takže jsme si z výletu ještě odvezli výslužku :)

Protože Hawke´s Bay je ale také jeden z hlavních vinařských regionů Nového Zélandu, nemohli jsme se nezastavit v pár místních vinařství. Byli jsme celkem natěšení na ochutnávky a plánovali jsme i něco nakoupit, ale celkově návštěvy vinařství hodnotíme jako zklamání. Zdálo se nám, že v první řadě tu vrazili spoustu peněz do reprezentativních prostor - skoro každé vinařství má luxusní restauraci, v jednom jsme viděli i svatbu...no prostě na rozdíl od příjemných moravských jednoduchých sklípků, kde dostanete výborné a kvalitní víno, tady se jede spíše na vizuální než chuťový zážitek. Ochutnávky byly většinou zdarma a i přesto, že jsme ochutnávali i "velmi kvalitní" vína (dle ceny a popisu), nenašli jsme snad jediné, které by nám nějak výrazně chutnalo. Navíc ceny za lahev byly poměrně astronomické na poměry, které už známe tady z běžných obchodů, ale hlavně, kdyby to alespoň byla pecka za tu cenu...a to nebyla vůbec.

Mission Estate Winery - nejstarší vinařství na Novém Zélandu

svatba v Mission Estate Winery

Po pár zastávkách ve vinařství jsme se vydali šplhat na Te Mata Peak - vrchol (399 m.n.m.) nad městem Hastings. Cesta to byla opravdu zajímavá a některé úseky byly šíleně úzké, takže jsme se vždycky s auty jedoucími proti nám na střídačku pouštěli. Ale každopádně to stálo za to, výhled na okolní krajinu byl naprosto dechberoucí! A ještě taková perlička - pro místní Maory je tato hora spící obr - prý když se na horu podíváte z okolních polí, stačí jen trocha představivosti a v hoře vidíte obra ležícího na zádech. No, představivosti jsme potřebovali malinko víc, abychom v ní toho ležícího obra taky viděli - bohužel pohled zdálky jsme nezdokumentovali.

pohled na Hastings

Beruška ten šílenej kopec zvládla! :)

Před zpáteční cestou (cca 300 km) do Gisborne jsme si ještě dopřáli večeři v Burger Fuel (už jsem o něm psala v jednom z prvních příspěvků), naplnili si bříška a odpočatí a plní zážitků jsme zase zpět ready do práce! :)