Poloostrov Coromandel, aneb přírodní skvosty nedaleko Aucklandu

Jak se říká "člověk míní, život mění", naše původní plány po návratu z Austrálie nabraly trochu jiný směr a my jsme tak nakonec na nějaký čas zakotvili v Aucklandu (blíže o tom brzy v dalším příspěvku). Protože nám už ale kempování začínalo chybět, využili jsme první možnosti a o "valentýnském" víkendu vyrazili na poloostrov Coromandel.

Poloostrov Coromandel vybíhá do Pacifiku východně od Aucklandu a tvoří tak východní hranici zálivu Hauraki (západní hranici tvoří právě Auckland). Vzhledem k jeho blízkosti nejlidnatějšího města Nového Zélandu je velmi oblíbenou destinací aucklanďanů ať už na víkend, anebo v průběhu letních prázdnin (prosinec až leden). Zejména o Vánocích a na Silvestra bývá opravdu "přecpaný". Alespoň letním prázdninám jsme se tedy vyhnuli, víkendu však ne, proto zde také na novozélandské poměry, tak, jak je známe, bylo více lidí než jsme zvyklí. 

Dějiny Coromandelu jsou úzce spjaty zejména s těžbou zlata a dřeva kauri. V roce 1852 bylo právě na Coromandelu nedaleko Coromandel Town (městečko na severozápadě poloostrova) poprvé na Novém Zélandu objeveno zlato. Následně bylo objeveno také v okolí Thames a na dalších místech. Dnes je možné vydat se na několika místech na exkurzi do zlatých dolů a za malý příplatek si dokonce vyzkoušet rýžování zlata. My jsme bohužel vzhledem k obdivování jiných přírodních krás nestihli otevírací dobu dolů, nicméně zlaté doly jsou také na západě Jižního ostrova, takže budeme mít zanedlouho další možnost. Poloostrov je ale bohatý také na polodrahokamy, které lze údajně po důkladném hledání nalézt na plážích na západě. To my jsme ale nezkoušeli :) Co se týká dřevařského průmyslu, ten bohužel zcela odumřel ve 30. letech 20. století, když na poloostrově nezbyl doslova jediný strom kauri (kauri neboli česky damaroň je ten obrovský strom, o kterém pojednával jeden z prvních příspěvků na blogu - Putování po Northlandu, kde jsme viděli na vlastní oči největší kauri na světě).

Avšak bezesporu tím největším lákadlem Coromandelu jsou pláže, a to ne jen tak ledajaké :) Ale postupně. Naším prvním cílem bylo plážové městečko Hahei - v létě nacpané skoro k prasknutí, v zimě vylidněné. Odtud je potřeba se po úzce silnici vyšplhat na útes, odkud vede stezka ke Cathedral Cove, a kde se také nachází parkoviště. Tady jsme poprvé narazili na těch "víc lidí, než jsme zvyklí", protože když jsme tam přijeli okolo poledne, parkoviště bylo beznadějně plné a dokonce jsme zůstali stát v koloně ještě před ním. Usoudili jsme, že tedy Cathedral Cove odsuneme na později a vrátili se zpět do Hahei, kde jsme strávili pár hodin na krásné místní pláži.

Hahei Beach

Po odpočinku na pláži jsme tedy vyrazili zpět k parkovišti u Cathedral Cove. Tentokrát už jsme měli větší štěstí a mohli jsme se vydat na asi půlhodinovou cestu k překrásné Cathedral Cove. Obrázek této jeskyně stojící uprostřed pláže s monumentální skálou v pozadí nechybí snad v žádném novozélandském průvodci. Samotná jeskyně (cove) tvoří jakýsi tunel nebo oblouk, který pláž rozděluje na dvě části. Dá se jím procházet, i když za přílivu je průchod trochu náročnější, neboť voda tunel částečně zaplaví. My jsme byli na místě právě při začínajícím přílivu, ale celkem bez problémů jsme se dostali i na druhou pláž, tedy tu obepínající obrovskou skálu zasazenou do moře. Místo je to opravdu překrásné a obdivováním tohoto přírodního úkazu by se dalo strávit několik hodin. Na kráse mu navíc ještě přidává skutečnost, že je dostupné pouze pěšky nebo na lodi. No, byla to opravdu dech beroucí nádhera, posuďte sami z fotek :)

Na začátku treku

Uprostřed jeskyně s monumentální skálou v pozadí 

Druhá strana pláže

Za Filipem je vidět jeskyně, kterou se prochází. Vzhledem k začínajícímu přílivu už celkem zalitá vodou.

Koupačka u Cathedral Cove

Jeskyně z druhé strany

Na noc jsme zakotvili v Holiday parku Sea Breeze nedaleko Hot Water Beach, kam jsme se chystali hned ráno. Bohužel na Coromandelu není moc DOC kempů, tedy těch levných kempů téměř bez vybavení, které vyhledáváme, a už vůbec nejsou u těch nejatraktivnějších míst. Museli jsme si tedy připlatit, na druhou stranu v těchto "lepších" kempech je samozřejmostí teplá sprcha, kuchyňka se společenskou místností a bývá zde i wi-fi připojení. I přesto jsme ale vymysleli trochu "kulišárnu" (jak mě zrovna tohle slovo napadlo, netuším :) ) - schovala jsem se v autě dozadu do postele a platili jsme tak nocleh pouze pro jednu osobu. Snad vám to nepřijde až moc nemorální, nicméně ušetřili jsme takto 18 NZD, což není vůbec malá částka.

Uvařili jsme si tedy "valentýnskou" véču (kuřecí prsa s brambůrkami na cibulce), popíjeli víno a užívali zase to naše kempování. Abych nezapomněla, ještě v Aucklandu jsme si pořídili skládací stolek, který nám ještě do výbavy chyběl, takže teď už nám nechybělo doslova nic :). Když se začalo stmívat, tak jsme se rozhodli, že je vhodná chvíle na puštění tzv. lampionu štěstí. Tento lampion jsme si koupili už v Gisborne a chystali jsme se jej vypustit na Silvestra (jako každý rok), nicméně tehdy nám to počasí nedovolilo. Stále jsme ho tak vozili v autě a čekali na tu správnou příležitost. První, co nás po vybalení lampionu překvapilo, byl jeho tvar. Normálně mají tyto lampiony tvar kvádru, tento měl ale tvar plamene. Byl celkově nějaký užší a zužoval se směrem nahoru. Takže, abychom to shrnuli, lampion nám, ještě než jsme ho vypustili do vzduchu, shořel :))) Ale to nás nemůže rozhodit :))) Dojem z celého večera pak ale vylepšila nádherná noční obloha doslova přeplněná hvězdami.

Druhý den jsme se tedy hned po snídani vydali na nedalekou Hot Water Beach. Na této neobyčejné pláži je dvě hodiny před přílivem a po něm přístupná písečná oblast před skalnatým výběžkem uprostřed, kde zpod povrchu vyvěrá horká voda. Klasickým obrázkem této pláže je tak spoustu soukromých "bazénků" - děr do písku, které si lidé vykopali, většinou rýčem. Nám k vyhloubení bazénku stačily Filipovy ruce :) Na některých místech jsou prameny opravdu téměř vařící - stačí prsty strčit pár centimetrů do písku a můžete se skoro až spálit, prameny totiž mají teploty až 64 stupňů.

Ano, opravdu se můžete spálit :)

Hot Water Beach

Plni zážitků z Hot Water Beach jsme se vydali více na sever Coromandelského poloostrova k další krásné pláži, New Chums Beach. Tato pláž byla zařazena mezi 10 nejkrásnějších pláží světa, takže jsme si její návštěvu rozhodně nemohli nechat ujít. Je opravdu kouzelná, což ještě více umocňuje fakt, že je zcela opuštěná - dá se k ní dostat pouze pěšky (nebo po moři samozřejmě). Cesta  (jestli se tomu tak dá říct) k ní trvá asi 30 minut a vede částečně přes velké balvany a částečně pralesem. Absolvovat ji ale stojí každopádně za to! Nádhera nádherná opět!

Cesta k New Chums Beach

New Chums Beach

New Chums Beach v celé své kráse (zdroj: Google)

Víkend se už pomalu chýlil ke konci, a tak jsme stihli už jenom krátkou zastávku v Coromandel Town, tedy místě, kde bylo na Novém Zélandu poprvé nalezeno zlato. Je to poklidné městečko se spoustou historických budov a také se zlatým dolem, který byl už ale bohužel vzhledem k pozdějším odpoledním hodinám uzavřen.

Vyhlídka na Coromandel Town

Coromandel Town

Coromandel Goldfield Centre

Víkend byl nádherný a plný sluníčka a my si z našeho pomyslného novozélandského seznamu míst, které musíme vidět, můžeme odškrtnout to další. Ze Severního ostrova nám tak již zbývá vlastně jen Rotorua, Taupo, jednodenní trek na Tongariro a hlavní město Wellington. Tato místa plánujeme navštívit po cestě na Jižní ostrov, kam se vydáme už za necelý měsíc :)