Jsme na cestách: Austrálie, část 1.: Australian Open & Great Ocean Road

Tak konečně jsme se dočkali dovolené, a to opravdu opravdu vytoužené po těch několika (8) týdnech tvrdé práce. Naším cílem byla Austrálie - nejdříve Melbourne, kde jsme se chystali hlavně na tenisový Australian Open a výlet na Great Ocean Road, a pak Sydney, o kterém plánujeme napsat v dalším příspěvku.

Letadlo do Melbourne nám letělo v pátek 23.1. v 6 hodin ráno, a protože bychom se v průběhu noci poměrně složitě dostávali z města na letiště, rozhodli jsme se strávit noc na letišti. To nám jako už protřelým cestovatelům ale nevadilo :)) Pár hodin jsme i pospali a pak už jsme seděli v letadle a mířili do Aussie. Na letišti v Melbourne nás čekal ještě docela dost dlouhý proces dostávání se přes imigrační, což ještě víc umocnila skutečnost, že ve stejnou dobu přiletělo více letadel. Celé nám to tak trvalo snad dvě hodiny. Čekání nám ale trochu zpříjemnilo první tenisové setkání - Mike a Bob Bryanovi, nejlepší tenisoví deblisté všech dob. Šla jsem je poprosit, jestli bych se s nimi mohla vyfotit a pokecali jsme ještě, jak bylo těžké se dostat přes imigrační a prostě takové běžné věci :))) Musím říct, že jsem si vedle nich připadala hodně malinká, jsou to celkem obři, i když na fotce to až tak nevypadá.

Hned odpoledne jsme se ve městě sešli s Pavlem a Martinou, se kterými jsme se pak na víkend chystali na výlet na Great Ocean Road. V pátek jsme ale ještě stihli projít si město a mrknout už i na kurty, kde se hrála ještě kvalifikace. Bylo super se do areálu podívat a projít si ho v klidu, když byl ještě vylidněný. Obecně jsme byli z toho ruchu velkoměsta a davů všude ve městě celkem nervózní a bylo to velký nezvyk, tolik lidí jsme snad za celé dva měsíce na Zélandu ani nepotkali :) Večer jsme si pak společně udělali BBQ na střešní terase s výhledem na celé Melbourne a užívali pohodu.

V sobotu ráno jsme se už vydali s půjčeným autem na Great Ocean Road neboli Velkou oceánskou cestu. Ta byla vybudována v letech 1919-1932 vojáky, kteří se vrátili z I. světové války. Cílem prý bylo jednak poskytnout práci navrátilcům a jednak postavit památník těm, kteří se z bojů nevrátili. Samozřejmě stavba cesty měla i veliký praktický smysl, protože až do jejího vybudování bylo jihozápadní pobřeží státu Victorie velmi obtížně přístupné (nezpevněné cesty nebo na moři). Na stavbě pracovalo okolo 3000 vojáků a několik z nich údajně i v jejím průběhu zemřelo. Za začátek cesty se většinou považuje surfařské městečko Turquay, někdy je však za její začátek považována až dřevěná brána Memorial Arch. Celá trasa měří asi 350 km.

Nejatraktivnější úseky celé cesty vedou po pobřeží a vůbec nejznámější je Port Cambell National Park. Zde se nachází mimo jiné i Dvanáct apoštolů, světoznámé vápencové skály, které jakoby čněly z moře (až do výšky 60 metrů). Dříve těchto "věží" bývalo dvanáct (jak napovídá název), část byla ale postupem času zničena erozí a aktuálně jich je sedm. Toto místo je údajně považováno za nejkrásnější pobřeží světa, a opravu - člověk tam snad jen může kroutit úžasem hlavou nad tím, co za krásy dovede stvořit příroda. Bohužel nám počasí moc nepřálo, a tak jsme si u Dvanácti apoštolů nemohli užít západ slunce (takový obrázek je k nalezení snad v každé knize o Austrálii), ale pohled na ně byl i tak nádherný.

Great Ocean Road

Bells Beach v Torquay - začátek Great Ocean Road

co by to bylo za výlet bez klokanů? :)

Memorial Gate - někdy bráno jako začátek Great Ocean Road

...i koaly jsme po cestě potkali

Nádherný letecký pohled na 12 Apoštolů a okolí (zdroj: Google)

Pohled na 12 Apoštolů z Gibson Steps

Loch Ard Gorge

London Bridge, který bývával mostem :)

V pondělí už začalo Australian Open a my jsme měli tu možnost na kurtech být celý první týden díky vstupenkám od českých hráčů. Dostali jsme se i do Rod Laver a Margaret Court Areny, tedy na dva (ne největší - Hisense Arena je větší než Margaret Court a je volně dostupná s tzv. ground ticket - tedy běžnou vstupenkou do areálu) centr kurty, kde jsou obvykle k vidění největší hvězdy a odehrávají se nejzajímavější zápasy. Viděli jsme tak v akci třeba Djokoviče (teď už vítěze letošního ročníku), Wawrinku, Venus Williams, ale i Kvitovou, Berdycha Azarenku, Monfilse a spoustu dalších. Vlastně se nám podařilo na vlastní oči vidět úplně všechny atraktivní hráče, a to alespoň na tréninku. Je super, že tréninkové kurty jsou pro diváky volně přístupné a je to tak ideální příležitost vidět i hvězdy tipu Federera, Nadala, Sharapové a Sereny Williams zblízka v akci, aniž by člověk musel mít lístky na centr kurt, kde hrají zápasy.

Z toho týdne stráveného na Australian Open si odvážíme spoustu zážitků a snad ani není možné všechny jednotlivě popsat. Já si ale určitě budu pamatovat setkání s Patrickem Rafterem, Filip zase "procházku" s Jimem Courierem. Nezapomeneme na neskutečnou atmosféru jakéhokoli zápasu s domácím nebo domácí tenistkou, nejvíc ale bezkonkurenčně na zápas Kyrgios - Karlovic, australští fanoušci jsou opravdu úžasní. O nic horší ale nejsou ti kyperští, kteří byli vždycky při zápase Baghdatise slyšet přes několik kurtů. Jeho zápas proti Dimitrovi, který prohrál po pěti setech byl vedle bitvy Janowicze s Monfilsem jedním z nejnapínavějších celého turnaje a my jsme mohli být u toho.

Celková atmosféra Australian Open byla naprosto bezchybná a my bychom si strašně moc přáli mít možnost se ještě na tento grandslam jednou podívat. Celý turnaj pak pro člověka tím, že všechny hráče sleduje od prvního dne, získává úplně jiný rozměr. My jsme tak letos závěrečné dny turnaje, když už jsme nemohli být u zápasů osobně, mnohem více než v jiných letech prožívali alespoň u televize.