Austrálie, část 2: Sydney & Blue Mountains

Z Melbourne jsme se po výletě na Great Ocean Road a po prvním týdnu Australian Open, v sobotu 24.1., přesunuli do Sydney, kde jsme měli strávit 11 dní.

První den v Sydney vyšel úplně luxusně - 35 stupňů a jasno - podle mě klasická Austrálie :) Vyrazili jsme tedy hned na pláž, abychom to nepodcenili, protože předpověď na dalších pár dní nebyla moc pozitivní. Na Circular Quay jsme tedy nasedli na trajekt a vezli jsme se rovnou do Manly. Manly Beach je spolu s Bondi Beach asi nejslavnější pláží v Sydney. Už cesta trajektem byla celkem zážitek - výhled na Operu a Harbour Bridge - dominanty Sydney, a celkově na panorama centra města. Po příjezdu na Manly jsme hned prošli několik surf shopů, něco nakoupili a pospíchali jsme ještě užít pláže.

Sydney z trajektu

Manly Beach

Nádherné pohledy cestou zpět

Sydney Opera House

Bohužel předpověď počasí vyšla, jak jsme se obávali, a následující téměř celé tři dny mrholilo a teplota spadla na asi 24 stupňů. Škoda to byla o to větší, že hned v pondělí se slavil Australia Day (26.1.). Tento den reprezentuje přistání kapitána Arthura Phillipa v Port Jackson (místo dnešního Sydney). V roce 1788 tam byla vztyčena britská vlajka a kapitán Phillip získal toto teritorium pro Britské Impérium. Tento den tak nejdříve oslavoval britský charakter australské společnosti, ale postupně se stal spíše oslavou, která přijala za svou multikulturnost Austrálie.

Dnes je tedy oslavou různosti a tolerance v australské společnosti a slaví se napříč Austrálií. Všechna větší města se promění v jeden velký festival - konají se různá hudební a jiná vystoupení, v Sydney pak třeba byla ještě obrovská výstava veteránů skoro po celém centru města a na večer byl nachystán velký ohňostroj. Počasí tedy oslavy v Sydney trochu narušilo, ale to slavící Ozíky (Aussies - jak se Australani sami nazývají) od procházky po centru města neodradilo a všude jsme tak potkávali lidi minimálně s vlaječkou (vlaječky rozdávali, tak jsme se brzy přidali i my). Někteří to ale vzali "z gruntu" a byli třeba komplet oblečení v australských barvách. My jsme se tedy prošli městem a nasávali příjemnou atmosféru (i přes neustávající mrholení), prohlédli si tu spoustu veteránů a navštívili jsme Parlament, který byl otevřený veřejnosti. Na večer jsme se přesunuli do přístavu, kde jsme si sedli na drink a očekávali ohňostroj, který byl celkem velkolepý. Prý dorazilo přes 100 tisíc lidí. Ani letos jsme tak o ohňostroj nepřišli, i když náš Silvestr byl tak poklidný :)

Hyde Park

St. Mary´s Cathedral

Parlament 

:))

na drinku :) a v televizi tenis, jak jinak :) (zrovna byla reklamní pauza)

z hlavy papouška se pak odpaloval ohňostroj

Špatné počasí vydrželo bohužel i další dva dny, a tak jsme moc možností prozkoumávat město neměli, většinou mrholilo, ale nedalo se v tom chodit moc dlouho, takže jsme se vždycky schovávali do obchodních center. A co si budeme povídat, i když jsme v tom dešti chvíli chodit zvládli, nijak krásné pohledy to na zachmuřené Sydney nebyly. Naštěstí už ve středu v průběhu dne zase vylezlo sluníčko a hned bylo všechno veselejší, hezčí a hlavně nálada byla o hodně lepší :) Posuďte sami ten rozdíl.

slejvák!

Darling Harbour po dešti

Naštěstí se počasí mělo neustále zlepšovat, takže dalších takových zachmuřených dnů už jsme se snad nemuseli bát.

Na čtvrtek jsme si tedy naplánovali výlet do Blue Mountains, protože předpověď slibovala polojasno a příjemných 24 stupňů, takže na takový výlet ideální. Blue Mountains (česky Modré hory) je pohoří a také národní park nacházející se asi 100 km od Sydney, pro které jsou charakteristické pískovcové hory. Nejvyšším vrcholem je pak Birds Rock (1180 m.n.m.). Takže když si vezmete, že jsme vyráželi od moře v Sydney, je to celkem vysoko :) A kde se vzal samotný název Blue Mountains? Ten má svůj původ v modrém oparu vznášejícím se nad celou krajinou pohoří. Opravdu, když se zadíváte do dáli, ta modrá barva je tam znatelná (a myslím, že je dost zřetelná i na fotkách). Celé modro vzniká tím, že v teple se vypařují oleje z listů eukalyptů, kterých je tam všude plno. Krajina tam je opravdu přenádherná - taková ta čistá, nenarušená příroda. Není tak náhodou, že pohoří je zapsáno do seznamu Světového dědictví UNESCO.

Ze Sydney jsme se vydali vlakem až do městečka Katoomba, odkud jsme příjemnou procházkou došli k návštěvnickému centru Blue Mountains. My jsme se sice rozhodli pro prozkoumání těch nejzajímavějších částí pohoří po svých, ale je zde možnost využít celkem tři lanovky, a to ne jen tak ledajaké. Jedna z nich je Scenic Skyway s proskleným dnem, která převáží návštěvníky nad pěkně hlubokou propastí - 270 m, a je tak nejvyšší na světě (i největší) a dále Scenic Cableway - pro změnu zase nejstrmější lanovka na celém světě (52 stupňů). Vypadá jako lanovka na Petřín, ale blíží se to spíše horské dráze - když jsme pozorovali její rozjezd, chvíli frčí v celkem normálním úhlu a pak jsme jí najednou neviděli :).

Celým pohořím vede spoustu stezek, my jsme si však vybrali "vrchní" část a vydali se tak přes vyhlídku Echo Point až k impozantnímu skalnímu útvaru nazvanému "Three Sisters" ("Tři Sestry"). Původně těchto skalních věží bylo dokonce sedm, ale postupným zvětráváním zbyly jen tyto tři. Nejkrásnější jsou výhledy na ně, ale dá se dostat i přímo ke skalám, a to po stezce končící u Giant Staircase, což je obří schodiště vytesané do skály. Kousek chůze po tomto schodišti celkem stačil :) Mimochodem, Tři sestry mají pro domorodé obyvatelstvo velký význam, protože podle legendy jde skutečně o tři zkamenělé sestry, které jejich otec takto uvěznil, aby je ochránil před nějakou zlou mýtickou bytostí. Od Tří sester pak trasa vede víceméně deštným pralesem s několika dalšími vyhlídkami a vodopády skoro na každém rohu :) Trasu jsme si naplánovali tak, že jsme na vlak zpátky do Sydney nasedli v městečku Leura (o zastávku blíže Sydney než Katoomba). Byl to krásný den! :)

Three Sisters

Přímo u jedné ze Sester

Protože už jsme se těšili na pláž, rozhodli jsme se pátek strávit na Manly Beach a až se dostatečně "vyválíme", tak se vydat na Coastal walk - tedy procházku podél pobřeží až ke Curl Curl Beach. V Manly jsme se ještě podívali na kopec k místní univerzitě - nádherné staré budově, na které vlála dokonce i česká vlajka. Po cestě jsme také poprvé viděli několik pěkně ošklivých a docela i velkých pavouků. Nic moc zážitek :) Sešli jsme pak dolů na Shelly Beach a poté už jsme pospíchali za piknikem na pláž :) Zjistili jsme, že takové pikniky milujeme nejvíc - koupíme vždycky sýr, křupavou bagetu, hrozny a lahev vína a nic nám nechybí! :)

Cesta trajektem na Manly - NÁDHERNÁ OBLOHA!

Univerzita v Manly - vpravo dole i česká vlajka

jeden z místních krasavců

Bohužel jsme žádného "Banditu" neviděli :(

Water Dragon - jeden z ohrožených druhů

Shelly Beach

Manly Beach

Piknikujem na Manly Beach

...a ani to "pravé" víno nesmí chybět samozřejmě :)

vlna přichází.....

.... a takhle to dopadá :)

Dostatečně "vyplážování" jsme se tedy odpoledne vydali z Manly na coastal walk přes Freshwater Beach až ke Curl Curl beach. Na posledně jmenované nás vlna spláchla doslova až po krk! Jen tak si jdeme po pláží, občas nám vlna šplouchne na kotníky a najednou....šok! :) Zrovna jsme se o něčem bavili, tak jsme moře moc nevnímali a to nám to tedy vrátilo i s úroky :) Nebyla to totiž jen voda, ale i písek, který vlna vzala s sebou. Filip měl na sobě aspoň ještě plavky, ale já už normálně kraťasy a tílko, takže jsem se pěkně večer vezla zpátky přes celé Sydney v mokrých a špinavých kraťasech. No, Filip můj "nadšený" výraz dostatečně zdokumentoval, ale usoudila jsem, že mi to sluší až tak, že se to na blog dávat nehodí! (tvářím se jako vrah :) ). Kromě tohoto zážitku ale procházka po pobřeží byla příjemná a zpestřená vždycky o pozorování několika odvážlivců v "mořských" bazénech, do jejichž stěn narážely celkem drsně obrovské vlny.

Curl Curl Beach

poslední úsměv před spláchnutím na Curl Curl Beach :)

nádhera!

Na další den jsme si naplánovali výlet do wildlife parku na okraji Sydney. Pořád jsme se rozhodovali, zda vyrazit tam, nebo do jiného, který je přímo v centru v Darling Harbour, nicméně ten v centru byl o dost dražší a o dost menší. Ukázalo se, že jsme vybrali více než výborně, protože návštěva Featherdale Wildlife Park byla jedním z našich nejhezčích zážitků v Austrálii. Nemá snad ani smysl to všechno nějak víc popisovat, protože nejvíce řeknou fotky, ale....koalku bychom brali jako domácí zvířátko, jsou tak heboučké a roztomilé! :) Klokánci se nechali drbat i na břiše a jedli z ruky, stejně tak wombati - něco mezi prasátkem a činčilou. Dále jsme v parku viděli i tasmánské čerty, které je mimo Austrálii poměrně složité vidět, i když některé světové zoologické zahrady je v rámci jejich záchrany jako ohroženého druhu chovají. Nechyběli ani tučňáci nejmenší (opravdu nejmenší na světě) a naopak obrovský krokodýl a varan, dále plameňáci, netopýři, ježura, nejjedovatější had na světě a všemožné druhy papoušků. Více už poznáte z fotek :)

Tučňák nejmenší (dorůstá jen cca 40 cm)

Wombat

Náš nový domácí mazlíček :)

koalí miminko

Red kangaroo (vysoký až 180 cm)

Varan

Flying Foxes (druh netopýra)

Tasmanian Devil

Všimněte si, že má "kolena" ohnutá trochu na druhou stranu :)

Emu

Nejjedovatější had na světě Inland Taipan

Saltwater Crocodile

V dalších dnech jsme si konečně za pěkného počasí prošli centrum města. Prozkoumali jsme čtvrť The Rocks - nejstarší část Sydney, v níž započalo evropské osidlování tohoto kontinentu a příhodně zde také stojí nejstarší budova Sydney, Cadman´s Cottage, z roku 1816. Čtvrť je plná útulných restaurací a kaváren a úzkými uličkami se táhnou stánky jak s různými delikatesami, tak s oblečením nebo tradičními australskými výrobky. The Rocks leží hned vedle Circular Quay - přístaviště pro místní trajekty mířícími například do Manly, ale také vedle přístaviště pro zaoceánské lodě (během našeho pobytu v Sydney se tu vystřídaly hned 4, jednu jsme dokonce viděli při procházce přes Harbour Bridge zrovna z přístavu vyplouvat).

Z The Rocks jsme se vydali směrem k Harbour Bridge. Přímo pod mostem je travnatý plácek s nádhernými výhledy na Operu, který je také oblíbeným místem pro svatební obřady. Mimochodem tolik svateb, resp. nikoli přímo obřadů, ale spíše novomanželů a svatebčanů, jako v Sydney, jsme snad neviděli za celý život. Na místě pod Harbour Bridge je zřejmě svatební oblouk včetně židliček pro svatebčany "napevno" a obřady se střídají po celý den. Jinak jsme ale na atraktivních místech po celém Sydney viděli spoustu limuzín čekajících než se ženich s nevěstou vyfotí (někde dokonce limuzíny stály ve frontě!). Nakonec není se čemu divit, Sydney je opravdu krásným místem a mít svatební fotku s Operou nebo Harbour Bridge (nebo nejlépe obojím) v pozadí je určitě velkým lákadlem.

Takže, z vyhlídky na Operu pod Harbour Bridge jsme se pak vydali "druhou stranou" čtvrti The Rocks, kde jsou krásně zrekonstruované bývalé doky. Nyní se z nich staly velmi luxusní hotely, nebo apartmány, ale jeden z nich je třeba také sídlem Sydney Theatre Company. Odtamtud jsme se vyšplhali k Sydney Observatory. Z travnatého prostranství před ní je nádherný výhled na Harbour Bridge. Den jsme ukončili procházkou po samotném Harbour Bridge. Je dokonce možné se projít přímo po pilíři mostu, ale to už je "trochu" dražší varianta - za 140 AUD. Nicméně myslím, že výhled "jen" z chodníku na mostu je více než dostatečný. Zajímavostí je, že Harbour Bridge je největší a druhý nejdelší (celková délka 1149 m) most tohoto typu na světě. První návrhy mostu pocházejí už z roku 1815, ale samotná stavba započala až o více než sto let později, slavnostní otevření pak proběhlo v roce 1932. Most má nyní 8 pruhů pro automobilovou dopravu, jezdí přes něj vlaky a je možné jej přejít i pěšky, a to po jeho východní straně (atraktivnější - s výhledem na Operu a centrum města). Druhá, západní, strana je pak určena cyklistům.

Model Sydney - Filip ukazuje na Operu :)

atmosféra čtvrti The Rocks

Nejstarší dům v Sydney

Připraveno na svatební obřad - foceno od Harbour Bridge, vlevo Opera :)

Výhledy z parku před Sydney Observatory

na Harbour Bridge

výhled z Harbour Bridge

Další den jsme konečně zašli blíže k asi největší ikoně Sydney (spolu s Harbour Bridge) - Sydney Opera House. Samotná stavba byla navržena dánským architektem Jornem Utzonem v roce 1956 poté, co se svým návrhem vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž vyhlášenou vládou New South Wales (státu, v němž se Sydney nachází) na operní budovu. Stavba se však následně potýkala s řadou problémů technického i politického rázu a sám dánský architekt od projektu o 10 let později odstoupil. Pohádal se údajně s vedoucím stavby poté, co mělo dojít ke snížení rozpočtu a tuto "svou" stavbu tak již nikdy na vlastní oči neviděl, neboť do Austrálie se pak už nikdy nevrátil. Nakonec byla stavba dokončena v roce 1973 a Opera byla 20. října tohoto roku slavnostně otevřena britskou královnou Alžbětou II. V roce 2007 došlo k zapsání Opery do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO (mimochodem stalo se tak vůbec poprvé ještě za života autora díla) a její místo v dějinách kultury je zcela jistě neotřesitelné. Říká se, že Opera se zdá na fotografiích větší stavbou než ve skutečnosti je, ale nám připadala celkem obrovská :) Střechy jsou pokryty keramickými dlaždicemi ve dvou odstínech béžové a za slunečního svitu se nádherně lesknou. Navíc kouzlo samotné stavbě dodává také její umístění přímo na břehu moře, z jedné strany ji přitom obléhá Circular Quay - přístaviště trajektů, z druhé strany pak nádherná botanická zahrada. A tam také vedli od Opery naše další kroky.

Royal Botanic Garden (Královská botanická zahrada) je opravdu hodně rozlehlá a nabízí od každého a pro každého něco. Jsou z ní nádherné výhledy na Operu a Harbour Bridge, na záliv, a stejně tak na velké mrakodrapy na opačné straně. Je také skvělým místem pro sportování a relaxaci. Také my jsme neodolali a udělali jsme si piknik. Mimochodem typické pro jakýkoli park nebo botanickou zahradu zde je skutečnost, že u každého vchodu je cedule, kde jsou návštěvníci vyzývání k tomu, aby chodili po trávě, sahali na stromy, přičichli si ke květinám...přitom tráva je naprosto neporušená a prostředí celkově je tam nádherná. Tak si říkám, proč to takhle nemůže fungovat i u nás a proč ve většině parků je zákaz vůbec samotného vstupu na trávník.

Z botanické zahrady jsme se ještě zaskočili podívat do čtvrti Woolloomooloo (opravdu srandovní název...), kde Filip před pár lety, když byl v Sydney, bydlel. Tato čtvrť se  nachází vlastně na opačném konci botanické zahrady u moře, než stojí Opera. Nejzajímavější stavbou je tamní molo, resp. také přestavěný bývalý dok, kde se nachází opravdu jedny z nejluxusnějších restaurací a barů a  hotel.

výhled z botanické zahrady

pohled na čtvrť Woolloomooloo z botanické zahrady

vchod do Royal Botanic Garden

piknikujem!

v botanické zahradě je také sídlo vlády

další "krasavec"

Wishes tree (strom přání) - třikrát obejít dokola tam a zpátky a prý se všechno splní, tak to se musí zkusit! :)

Následující den jsme vyrazili trajektem do Watson´s Bay. Je to taková rybářská vesnička, ale je ještě stále částí Sydney. Nachází se na jižní straně poloostrova (na opačné straně než Manly), je tedy z jedné strany v zálivu, z druhé strany je pak už výhled na nekonečný Pacifik. 

Pelikán a Sydney :)

A co by to bylo za výlet do Sydney, kdybychom nenavštívili Bondi Beach! :) Jak už jsem psala výše, Bondi Beach je spolu s Manly Beach jednoznačně nejpopulárnější pláží v Sydney, a to jak k surfování, tak k relaxaci. Během letních víkendů tyto pláže navštíví až 40 tisíc lidí denně. My jsme se naštěstí těmto davům vyhnuli, a to i díky tomu, že už v tu dobu dětem skončili letní prázdniny. Na obou plážích jsme byli dvakrát, a to včetně oblíbených Coastal walks (o tom z Bondi budu psát níže), víc se nám ale asi líbilo na Manly. Zklamaly nás trochu obchůdky v okolí Bondi, resp. po Manly to bylo nic. V Manly to opravdu "žilo", je takovým tím správným letoviskem, plným příjemných restaurací a obchůdků na promenádě. Na Bondi to bylo v tomto ohledu poněkud mrtvější, nevím, čím to bylo, ale nebylo to prostě ono :) To ale nic nemění na tom, že pláž je to krásná.

K Bondi přihodím ještě jednu zajímavost - v roce 2000, kdy se v Sydney konaly letní olympijské hry, se stala dějištěm olympijského turnaje v plážovém volejbalu. Dostala údajně díky své popularitě přednost před Manly nebo Coogee. Celé se to ale setkalo s poměrně velkým odporem ekologů i místních obyvatel, kteří nesouhlasili s vybudováním stadionu s kapacitou 10.000 lidí. Brzy po olympiádě byl stadion rozebrán a v současnosti jsou místním úřadem všechny míčové hry na pláži zakázány. 

Oblíbenou Coastal walk - procházkou po pobřeží, jsme se prošli od Bondi Beach přes Bronte Beach až ke Coogee Beach. Cestou se nám otevírali nádherné výhledy, a to jak na pláže, tak na oceán.

Stylově s Bondi Beach! :)

Bronte Beach

tak tenhle vyhrál - rozhodně největší, co jsme viděli

Coogee Beach

No a se Sydney jsme se rozloučili jak jinak než před Operou s výhledem na Harbour Bridge. Tak snad ještě někdy na viděnou :)

A zpátky na NZ!