Několik zajímavostí a perliček Nového Zélandu

Článek o tom, jak jsme nakonec na více než měsíc zakotvili v Aucklandu za účelem práce se právě připravuje, a tak mě napadlo, že by bylo fajn si "mezičas" vyplnit jakýmsi shrnutím zajímavostí Nového Zélandu. Vzhledem k tomu, že už na Zélandu nějaký pátek pobýváme, byli jsme už schopni si udělat obrázek o místním životě a životním stylu. Zřejmě nejvíc poznatků jsme ale pochytali tady v Aucklandu. Téměř každý den jsme se já nebo Filip setkali s něčím, co nás zaujalo, ať už v pozitivním či negativním smyslu. Třeba by vás to také mohlo zajímat, a tak jsem naše poznatky (čistě subjektivní) sepsala do několika bodů. 

Pro úplnost ale přidám ještě pár základních informací o Novém Zélandu, které ještě na blogu vlastně nikde nejsou.

Hlavní město: Wellington (největším městem je však Auckland)

Rozloha: 268.680 km2

Nejvyšší bod: Mount Cook (3.754 m.n.m.)

Počet obyvatel: 4.572.561 (z toho zhruba 3,5 milionu žije v Aucklandu!)

Hustota zalidnění: 14 obyvatel na km2 (pro srovnání - v ČR je to 133 obyvatel!)

LIDÉ

• Auckland je opravdu multikulturním městem v tom pravém slova smyslu. Statisticky je zde zhruba 55% Evropanů, 25% Asiatů (zejména Číňanů a Indů), 15% Maorů, ve zbytku pak Pacifické ostrovy, Afrika a Latinská Amerika. Tato data jsme si našli na internetu, nicméně reálně nám někdy přijde, že Asiatů je tu opravdu velká většina. Obecně běloši (tedy většinou lidé pocházející z Evropy) zde dělají kancelářské práce. Asiaté pak obvykle mají vlastní pekárnu (Číňané), nebo Dollar Shop (Číňané) - něco jako "Vše za 30 Kč", nebo pak specializované obchody s potravinami (Indové) a obchody s ovocem a zeleninou (Indové)
• Naprosto běžně tu lidé chodí bosí - potkáte je tak na ulici, v supermarketu, nebo tak řídí auto. Není to ale v žádném případě znak nějakého horšího společenského postavení ani se to neliší rasově, prostě jsou tady tak na to zvyklí :) Ať už děti nebo dospělí.
• Je zde obrovské (OBROVSKÉ!) procento tlustých lidí. Trochu nás děsí, že se teprve chystáme na Samou - 2. nejtlustší národ na světě (první je nějaký ostrůvek v Mikronésii). Několikrát za den jsem si prostě říkala, že vidím snad nejtlustšího člověka na světě :) 
• Naopak je tu opravdu velmi nízké procento lidí, kteří mají nějaký styl, co se týká oblékání. Běžně tak na ulici nebo v obchodě vidíte lidi s omotaným ručníkem kolem pasu místo kraťasů, v pyžamech, v županech, anebo prostě jen v odrbaných trenkách a tričku. Oblíbenou části oděvu je tady péřovka, kterou tu nosí asi místo mikiny nebo si prostě jen myslí, že jsou styloví - běžně je tu k vidění kombinace kraťasů, žabek a péřovky :))
• Abychom ale místní jen nepomlouvali, obrovským plusem je jejich jednání s lidmi. Naprosto běžně se lidé zdraví "Hi, how are you today?" (Ahoj, jak se dneska máš?), s tím, že se ale doopravdy ptají a zároveň je samozřejmě slušnost se jich zeptat také. Konverzace tak pak většinou pokračuje ve smyslu, jaký byl den atd. Na rozloučenou se pak zase vždy přeje hezký den - "See you, have a nice day/have a good day". Musím říct, že tohle je opravdu strašně fajn a jsem pro všemi deseti to zavést i doma! Člověk se opravdu cítí moc příjemně. To samé pak v případě fronty na poště/v bance/v supermarketu je vám poděkováno za trpělivost včetně omluvy za čekání. No, nebyl by ten život v ČR takhle hezčí?
• V klimatizovaných supermarketech běžně vidíte miminka (opravdu třeba 3-4 měsíční) pouze v body s krátkým rukávem. Asi pěstují jejich odolnost! :)

ŽIVOTNÍ STYL

• Většina lidí žije v pronajatých domech se zahrádkou (byty se tu moc nevedou). Je totiž velmi těžké získat tady hypotéku, abyste si mohli koupit vlastní domek, neboť je k jejímu získání potřeba složit 20 % (ještě nedávno to bylo 10 %) z ceny nemovitosti z úspor. Často se tak stává, že lidé si z touhy po vlastním bydlení berou na tuto částku půjčky. Obecně je tu cena nemovitostí hodně vysoká. Za třípokojový dům s malou zahrádkou v Aucklandu zaplatíte minimálně 500 tisíc NZD (a to opravdu minimálně). Samozřejmě cena roste podle dostupnosti do centra a "kvality" té které čtvrti.
• V Aucklandu jsou obrovské rozdíly v městských čtvrtích. Nejhorší (nejnebezpečnější a nejšpinavější) jsou čtvrti v jižních částech Aucklandu, kde žijí skoro jenom Maoři a Ostrované.
• Je zde spoustu pracovních příležitostí na stavbách - neustále se zde něco staví, a to zejména co se týká dopravy - v Aucklandu se staví nové dálnice a rozšiřují se stávající, zvětšují se vlaková nádraží a dostavují se nové zastávky. To souvisí s tím, jak se populace Aucklandu neustále hodně rozrůstá (nejvíce ročně přibývá Asiatů, a to více než 3%). Bavila jsem se s jedním týpkem původně z Fiji, který tu žije už 26 let a říkal, že do roku 1993 tu nebyl k vidění jediný Asiat. A pak to přišlo a ještě to hodně přicházet bude...
• V Aucklandu je spoustu zeleně a pláží, víkendy tak lidé většinou tráví venku, ať už v parku, na moři ve vlastní loďce či člunu, nebo chytáním ryb. Opravdu hodně lidí tu chodí běhat, což asi taky souvisí s tím velkým množstvím parků, v nichž je k tomu ideální příležitost.
• Školy jsou na Novém Zélandu rozdělené na chlapecké a dívčí a žáci nosí uniformy. Filip si všiml, že vždycky po skončení školní výuky se silnice u škol zavírají závorami, aby děti mohli bezpečně přecházet.
• Není tu vůbec běžné, že by se chodilo na večeře nebo jen posedět do restaurací, tak jak je tomu u nás. Klasické restaurace jsou tu drahé, když už se jde "jíst ven" většinou jde o fast food, kterých je tady požehnaně. Na druhou stranu ale ne všechny jsou fast foody v tom špatném slova smyslu. Dokonce i Mekáč je tu kvalitnější z důvodu velké konkurence, a to hlavně co se týká hovězího masa.
• Lidé zde často pracují i o víkendu (zejména na stavbách). Asiaté pracují 7 dní v týdnu.
• Národními sporty jsou zde rugby a kriket. Aktuálně tu probíhá mistrovství světa v kriketu, nicméně my jsme stále ještě nějak nepřišli na to, o co v tomhle "sportu" vlastně jde. V případě rugby to je však něco jiného, vidět "All Blacks" (národní tým) v akci je opravdu snem snad každého turisty. Bohužel se ale letos koná mistrovství světa v létě ve Anglii a All Blacks zde na Zélandu žádné zápasy letos nehrají. Je samozřejmě možné se jít podívat i na místní ligu, ale to již bez tradiční "haky", kterou dělají právě jen All Blacks.
• Zejména Maoři a Ostrované mají poměrně jiný přístup k otázce dětí, než jsme zvyklí. Dětí mají hodně a většinou i hodně brzy. Filip třeba pracoval s 19ti letým Maorem a byl zrovna u toho, když se dozvěděl, že jeho přítelkyně (možná i mladší) je těhotná. Nijak ho to nerozhodilo, protože už to nebude jeho první dítě :) Tento přístup se pak ale promítá i do jejich výchovy, většinou nevyrůstají v moc velké čistotě, pořádku a řádu.
• Pokud chcete, aby vám odvezli odpadky, musíte si koupit nejen speciální pytel na odpadky, ale ještě i zaplatit svoz. Perličkou je, že popeláři tak, jak je známe, tu vlastně neexistují - popelářské auto jen jeden člověk řídí a zbytek už obstará pomocí speciální vidlice auto samo :)

DOPRAVA

• Jezdí se tu vlevo :)
• Naprostá většina aut má automatickou převodovku. Musím říct, že je to opravdu pohodlné, protože v provozu v Aucklandu je fajn nemuset myslet ještě na řazení. Já jsem tu řídila manuál jen jednou (Filip několikrát) a váže se k tomu velmi vtipná příhoda :) Jeli jsme ke kamarádům na grilovačku a řízení zpátky padlo na mě a ještě k tomu poprvé s manuálem. Celou dobu jsem si myslela, že řadící páka bude zrcadlově obráceně než jak jsem zvyklá z domova - tedy, že jednička bude pořád směrem ke mně atd. Divila jsem se, že jsem celou cestu místo jedničky řadila pětku, resp. naštěstí mi správně řadila Eva :) No a až před domem jsem se dozvěděla, že řadící páka je naprosto úplně stejná jako u nás, akorát se prostě řadí levou rukou. Zvláštní.
• Dálnice jsou na Novém Zélandu pouze v okolí Aucklandu (a zřejmě i Wellingtonu). Zato to jsou ale pořádné dálnice, v centru i 8 pruhů.
• Blinkry jsou vpravo a stěrače vlevo. Kolikrát jsme už místo blikání stírali? :)
• Co se týká dopravy je tu několik celkem super vychytávek. Semafory na křižovatce máte nejen na své straně křižovatky, ale také naproti. Když tak zastavíte trochu víc vpředu, nemusíte mít strach, že na semafor neuvidíte.
• Zipování! Naprosto přirozená záležitost tady. Běžně se na dálnici vjíždí formou zipování anebo tak končí dvouproudová silnice. A každý to zvládá!
• Když je na dálnici velký provoz, fungují u vjezdů semafory, které na každou zelenou pouští dvě auta a ty se pak zipováním připojí na dálnici. Vlastně to zpomaluje přítok aut na dálnici, aby nedošlo ke kolonám. Jenže ty se tvoří pak všude okolo právě kvůli ucpanému vjezdu.
• Při vjezdu na kruhový objezd jsou dva pruhy. V levém pruhu jedete většinou jenom doleva, v pravém pak rovně nebo doprava. Ale hlavně, při vjezdu na kruháč se bliká, podle toho, kam jedete. Podle nás super!
• Je zde absolutně nulová tolerance u překročení rychlosti. Ale policisté bývají celkem příjemní (prý, my jsme zkušenost naštěstí ještě neměli)
• V Aucklandu je v jakoukoli denní (a někdy i noční) dobu šílený provoz. Hromadná doprava tu téměř vůbec nefunguje (pouze vlaky, ale ty obsluhují velmi omezené oblasti, to samé autobusy - chybí metro), a tak každý tu má auto a každý dojíždí do práce autem. Běžně se tak stráví hodiny v kolonách.
• Autoškola se tu dělá tak, že si člověk musí odřídit určitý počet kilometrů s někým, kdo již dostatečně dlouhou dobu řidičský průkaz má, a pak jde jen na zkoušky a zkušební jízdu.

OBCHODY

• Jsou tu tři velké řetězce supermarketů - Pak´n´Save, Countdown, New World.
• Obecně jsou tu poměrně drahé mléčné výrobky. Klasické jogurty je tu pak možné koupit buď v 1kg balení nebo v balení po min. 4 kusech, sýry pak v kilovém bochníku (menší jsou pak hodně drahé). Skoro až cenově nedostupné jsou sýry typu mozzarella nebo feta.
• "Náš" chleba se tu dá sehnat jen ve specializovaných pekárnách (a samozřejmě to úplně není ten náš!), a to za cenu většinou kolem 5-6 NZD. Jinak jsou tu hlavně toustové chleby, ale samozřejmě v mnohem lepší kvalitě a výběru než jak je známe z domova.
• Snad pouze jedna značka másla nabízí máslo nesolené.
• Jsou tu hodně populární různé dipy a rýžové krekry.
• Hodně lidí také nakupuje bezlepkové výrobky, je celkem velký výběr potravin "gluten free", ale samozřejmě dražších (jako u nás)
• Co se týká masa, nejvíce tu frčí hovězí, jehněčí a kuřecí, až pak někde vepřové. My konkrétně si tu hovězí opravdu užíváme, naprosto luxusní kvalita za výbornou cenu.
• Některé supermarkety nemají licenci k prodeji alkoholu a mají tak vedle sebe speciální liquor shopy. I tak ale při nákupu alkoholu v supermarketech musíme ukazovat pas k prokázání věku. Kdokoli, kdo připadá prodávajícímu mladší než 25 let, se musí prokázat buď pasem nebo místní občankou.
• Celkem běžně se dá koupit Pilsner a Budvar, někde mívají i Kozla.
• Ceny zeleniny a ovoce se tu hodně odvíjí od sezony (podle sklizně). Například teď je sezona jablek, kdy kg stojí 2 NZD, ale okolo vánoc stálo i třeba 5 NZD. To samé u rajčat například, tam snad se v zimě cena šplhá i k těžko uvěřitelným 16 NZD za kg! Aktuálně stojí kilo okolo 2 NZD. Už se těšíme na sezonu kiwi! Měla by být ke konci března.