Tak nastal opět ten pravý čas na sepsání toho, co je u nás zase nového :)
V úterý plánujeme vyrazit na cestu do Northlandu a chceme dojet až na Cape Reigna, kde se Tasmánské moře vlévá do Pacifiku. Northland je subtropickou oblasti a kolébkou maorského národa. Je také jednou z nejvyhledávanějších rekreačních oblastí, a tak se chceme vyhnout davům, které tam pak na léto, které brzy přijde, vyrazí.
\Ještě předtím než sepíšu aktuální novinky, nedá mi to a musím sem hodit odkaz na článek o exkluzivní třídě Suites Class v Airbusu A380 od Singapore Airlines. Myslím, že po jeho přečtení a shlédnutí videa budeme při zpáteční cestě na cestující odbavující se u značky "Suites" koukat ještě více závistivě :))) Odkaz na článek je TADY a určitě se mrkněte :)
V úterý plánujeme vyrazit na cestu do Northlandu a chceme dojet až na Cape Reigna, kde se Tasmánské moře vlévá do Pacifiku. Northland je subtropickou oblasti a kolébkou maorského národa. Je také jednou z nejvyhledávanějších rekreačních oblastí, a tak se chceme vyhnout davům, které tam pak na léto, které brzy přijde, vyrazí.
\Ještě předtím než sepíšu aktuální novinky, nedá mi to a musím sem hodit odkaz na článek o exkluzivní třídě Suites Class v Airbusu A380 od Singapore Airlines. Myslím, že po jeho přečtení a shlédnutí videa budeme při zpáteční cestě na cestující odbavující se u značky "Suites" koukat ještě více závistivě :))) Odkaz na článek je TADY a určitě se mrkněte :)
Nejzásadnější novinkou je, že jsme koupili auto! Naše první společné auto :) Je to červená Toyota Estima Lucida, automat, r. 1994, najeto 240.500 km (to si musíme zapamatovat, jak se tohle číslo bude měnit :) ), za celkem krásných 2.900 NZD. A jmenuje se Beruška! :) Nikdy jsem auta nepojmenovávala, ale tohle přišlo prostě samo. Snad nás nebude zlobit, abychom jí nemuseli říkat jinak :)))
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli před létem, tedy před hlavní sezonou (jako asi spoustu dalších tzv. backpackerů), moc velká nabídka aut nebyla. Poté, co nás na nedělním car fairu nezaujalo vůbec nic, nezbývalo nic jiného než sledovat nabídky na netu a obcházet hostely s inzeráty. Inzerát na naše nynější auto jsme viděli v hostelu v centru a bylo to třetí auto, na jehož prohlídku a projížďku jsme si sjednali schůzku. Většina ostatních aut s vestavěnou postelí, jak jsme chtěli, se pohybovala od 3.500 NZD nahoru (pro info: 1 NZD je teď cca 17 Kč), takže s cenou jsme více než spokojení. Frank auto podrobil celkem dost důkladné prohlídce, a tak když byl spokojen i on, nákupu už nic nebránilo :)
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli před létem, tedy před hlavní sezonou (jako asi spoustu dalších tzv. backpackerů), moc velká nabídka aut nebyla. Poté, co nás na nedělním car fairu nezaujalo vůbec nic, nezbývalo nic jiného než sledovat nabídky na netu a obcházet hostely s inzeráty. Inzerát na naše nynější auto jsme viděli v hostelu v centru a bylo to třetí auto, na jehož prohlídku a projížďku jsme si sjednali schůzku. Většina ostatních aut s vestavěnou postelí, jak jsme chtěli, se pohybovala od 3.500 NZD nahoru (pro info: 1 NZD je teď cca 17 Kč), takže s cenou jsme více než spokojení. Frank auto podrobil celkem dost důkladné prohlídce, a tak když byl spokojen i on, nákupu už nic nebránilo :)
Je srandovní, jakým extrémně jednoduchým způsobem zde dochází k přepisu auta na kupujícího. Stačí jen zajít na poštu, vyplnit jednoduchý formulář, kde se jen uvede spz auta, typ auta a údaje o kupujícím, zaplatí se 9 NZD poplatek "za zpracování" a je to! Dokonce ani není nutná přítomnost prodávajícího. Celý proces tak zabere max. 5 minut plus fronta na poště :) U auta se pak dál řeší jen WOF (warrant of fitness) - něco jako naše STK, a REGO (registration). Obojí se s příslušnými daty vylepuje na přední sklo. WOF se autům, které jsou starší 10 let, uděluje na půl roku, ostatním autům na rok. Stojí něco okolo 30 NZD (jak kde) + případné opravy. REGO se dá zaplatit na různě dlouhou dobu, na 3 měsíce stojí 70 NZD. My máme u našeho auta WOF do dubna 2015 a REGO do února 2015. Takže máme nějaký čas (snad) bez starostí :)
Auto jsme koupili i s vestavěnou postelí, matrací, vařičem, solární sprchou, židličkami a nějakým nádobím. Nemálo dalších věcí pak bylo ještě potřeba dokoupit a taky bylo nutné vyrobit v autě záclonky, aby nám do našeho královského lože nekoukali kolemjdoucí :) O fotku Berušky v plné kráse určitě nepřijdete a bude následovat v některém z dalších příspěvků.
V minulém příspěvku jsme psali, co nás prozatím na Zélandu, resp. v Aucklandu, nejvíce zaujalo nebo překvapilo, nicméně na pár věcí jsme zapomněli a pár dalších věcí jsme od té doby ještě zjistili.
O tom, jak velký je pocitový rozdíl mezi sluncem a stínem jsem už psala. S tím ale také souvisí to, že zde zažijete prakticky čtyři roční období v jediný den. Pouze jedinkrát se nám zatím stalo, že celý den pršelo a po sluníčku opravdu nebyly ani stopy. Spíš se ale vždycky střídal šílený slejvák s poměrně velkým vedrem. Sluníčko tu má každopádně úplně jinou sílu než u nás a rychle spaluje, takže opalovací krém s faktorem 30 je minimum a je potřeba ho používat i když je pod mrakem. S těmito neustálými změnami v průběhu jednoho dne pak ale člověk opravdu neví, jak se obléknout. Prý tady existuje internetová stránka, kde vám místo toho, kolik bude stupňů, poradí, kolik vrstev oblečení si vzít na sebe. Za tu dobu co jsme v Aucklandu už jsme de facto vystřídali všechny druhy oblečení (pravda, úplně na plavky ještě ale nebylo).
Když jsme se procházeli centrem Aucklandu, ale i v obchodních centrech na okraji města, dospěli jsme k několika dalším zajímavým závěrům. Etnické složení lidí tu žijících je až nepředstavitelně různorodé. Velkou část tvoří asiati z různých koutů tohoto kontinentu - je tu zejména spoustu Indů. Další část tvoří tzv. Islanders (tak se říká obyvatelům Oceánie - např. Samoa, Fidži, Vanuatu, Tonga...). A zbytek je taková "míchanice" všeho možného. Když mám být upřímná, moc hezkých lidí jsme zatím neviděli :). Co nás ale dostalo je, že spousta lidí chodí po městě bosa (hlavně jsme viděli teenagery). Normálně přijde skupinka kamarádek do kavárny v centru města a polovina z nich nemá boty. Normálka :) Prostě mají asi hroší kůži, což bude určitě souviset i s tím, že zatímco my si při zafoukání hned oblékáme mikinu (hlavně tedy já), místní jsou zvyklí a chodí oblečení jako na pláž. K oblékání bych ještě podotkla, že tomu také moc pozornosti nevěnují a sází se tady spíše na pohodlí :)))
Další "specialitou" Aucklandu je doprava. Síť hromadné dopravy moc kvalitní není, a to hlavně proto, že tu nemají metro. Auckland je šíleně rozlehlé město, a tak jeho dopravní obslužnost pouze autobusy a vlakem je nedostatečná. Z tohoto důvodu taky naprostá většina obyvatel jezdí do práce a všude jinde autem. Provoz je tu neskutečný a je celkem jedno, jestli je víkend nebo pracovní den. Mimochodem musím Filipa pochválit, že si na ježdění vlevo super rychle zvykl a už mu nedělá žádné problémy. Zapeklité ale pro nás ještě občas zůstávají kruhové objezdy - nejenom, že si člověk musí uvědomit, jak na ně správně najet, ale také si vždycky na mapě spočítáme, kolikátý sjezd máme odbočit, ale počítáme to samozřejmě vždycky špatně zprava :) Jsem zvědavá na sebe, jak mi to půjde na druhé straně. Vyzkouším si to ale raději někde mimo město.
Tím, jak jsme nakupovali celkem dost věcí do auta, jsme celkem objížděli různá obchodní centra v okolí, tak v tomto ohledu máme taky pár poznatků. V obchodech jsou pořád šílený davy (o víkendu ještě větší). Není tu snad jediný obchod, který bychom znali. Všude už mají vánoční stromečky a vánoční výzdobu a v obchodech většinou hrají vánoční písničky. Prodavačky jsou neporovnatelně milejší než u nás (více viz předchozí příspěvek).
Malá ukázka vánoční výzdoby v shopping centrech (no, trochu kýč...):
Mají tu také nepřeberné množství různých nám neznámých fastfoodů a podobných restaurací. V pátek jsme byli na večeři s Evou a Frankem v Burger Fuel a moc jsme si pochutnali. Výborné bio hovězí maso z novozélandských kraviček. Zajímavostí je, že mají i "odlehčenou" variantu burgeru v salátu (vyberete se jakýkoliv burger, ale místo bulky je v salátu). Mrkněte na tyto stránky a budou se vám sbíhat sliny :) Filip si dal C N Cheese a já Bio Fuel v salátu. Mimochodem to je tzv. kiwi burger - s červenou řepou a volským okem. Určitě by stálo za to uvažovat o frančíze Burger Fuel v ČR :) Zatím je pouze tady, v Austrálii, Iráku, Kuwaitu, SAE, Saudské Arábii a Egyptě.
Vzhledem k tomu, že už jsme tu něco málo přes týden, měli jsme šanci ochutnat pár věcí, co od nás neznáme, a tak bych i vám ráda přiblížila něco z místních specialitek.
Kiwi tu mají dva druhy - to klasické, co známe u nás, a pak ještě gold kiwi. Vevnitř je trochu nažloutlé a je sladší než to klasické - moooc dobré. Stojí jen o trochu víc než klasické kiwi. Mimochodem i to klasické kiwi tu chutná jinak - líp (není divu, když je místní).
Další místní specialitou jsou sladké brambory kumara, které jsou k dostání v několika barevných "variantách" (červené, oranžové...). Tyto brambory prý obsahují spoustu antioxidantů a jsou velmi bohaté na beta-karoten. Dají se jíst i syrové například do salátů, ale nejlépe asi chutnají pečené. Už jsme je ochutnali a jsou opravdu chuťově mnohem lepší než klasické brambory. Zrovna dneska si je pečeme k večeři :)
Ochutnali jsme také moc dobrou novozélandskou limonádu L&P (lemon & Paeroa). Její chuť bych popsala jako velmi blízkou kofole se spritem, i když píšou, že je to lemon juice s minerálkou. Osvěžující limča, určitě jsme jí neměli naposledy.
Co se týká alkoholu, nijak neexperimentujeme. Víno je tady luxusní, zejména Sauvignon Blanc a i jeho ceny jsou celkem rozumné (moc dobré se dá sehnat už od 8 NZD). Kupujeme si buď místní, anebo australské, nejčastěji Jacob´s Creek. S pivem pak Filip zůstává věrný domovu, když pije hlavně Budějovický Budvar. Místní pivo se prý nedá vůbec pít (Filip to ještě radši ani nezkoušel) a všude se pije spíše evropské pivo. Budvar se dá bez problémů sehnat v supermarketu, stejně jako Pilsner, a jeho cena je srovnatelná s dalšími evropskými pivy. Prodává se po 12 ks v lahvích po 0,33 l, stojí cca 22 NZD. Jak si jistě dovodíte, spotřeba takto "maličkatých" lahví je velká.
Pokud bychom měli obecně porovnat ceny v supermarketech tady a v ČR, radši bychom to v první řadě porovnávat neměli :) Což jsme ale věděli. Všechno ale zas tak strašné není a když je něco v akci, dá se to úplně v pohodě. Výrazně dražší jsou tu ale sýry a asi i ostatní mléčné výrobky. Obyčejný camembert stojí 4 NZD. Hodně drahé jsou tu taky papriky, kdy kus vychází na 30 Kč. Přepočítávat na czk se tu ale moc nesmí, jinak by si člověk nekoupil nic. Ale jak říkám, všechno zas tak strašně drahé není.
Tak to je asi od nás z druhého konce světa prozatím vše. A k přiblížení aktuální atmosféry přikládám pár fotek Filipa s Dexterem :)
Auto jsme koupili i s vestavěnou postelí, matrací, vařičem, solární sprchou, židličkami a nějakým nádobím. Nemálo dalších věcí pak bylo ještě potřeba dokoupit a taky bylo nutné vyrobit v autě záclonky, aby nám do našeho královského lože nekoukali kolemjdoucí :) O fotku Berušky v plné kráse určitě nepřijdete a bude následovat v některém z dalších příspěvků.
V minulém příspěvku jsme psali, co nás prozatím na Zélandu, resp. v Aucklandu, nejvíce zaujalo nebo překvapilo, nicméně na pár věcí jsme zapomněli a pár dalších věcí jsme od té doby ještě zjistili.
O tom, jak velký je pocitový rozdíl mezi sluncem a stínem jsem už psala. S tím ale také souvisí to, že zde zažijete prakticky čtyři roční období v jediný den. Pouze jedinkrát se nám zatím stalo, že celý den pršelo a po sluníčku opravdu nebyly ani stopy. Spíš se ale vždycky střídal šílený slejvák s poměrně velkým vedrem. Sluníčko tu má každopádně úplně jinou sílu než u nás a rychle spaluje, takže opalovací krém s faktorem 30 je minimum a je potřeba ho používat i když je pod mrakem. S těmito neustálými změnami v průběhu jednoho dne pak ale člověk opravdu neví, jak se obléknout. Prý tady existuje internetová stránka, kde vám místo toho, kolik bude stupňů, poradí, kolik vrstev oblečení si vzít na sebe. Za tu dobu co jsme v Aucklandu už jsme de facto vystřídali všechny druhy oblečení (pravda, úplně na plavky ještě ale nebylo).
Když jsme se procházeli centrem Aucklandu, ale i v obchodních centrech na okraji města, dospěli jsme k několika dalším zajímavým závěrům. Etnické složení lidí tu žijících je až nepředstavitelně různorodé. Velkou část tvoří asiati z různých koutů tohoto kontinentu - je tu zejména spoustu Indů. Další část tvoří tzv. Islanders (tak se říká obyvatelům Oceánie - např. Samoa, Fidži, Vanuatu, Tonga...). A zbytek je taková "míchanice" všeho možného. Když mám být upřímná, moc hezkých lidí jsme zatím neviděli :). Co nás ale dostalo je, že spousta lidí chodí po městě bosa (hlavně jsme viděli teenagery). Normálně přijde skupinka kamarádek do kavárny v centru města a polovina z nich nemá boty. Normálka :) Prostě mají asi hroší kůži, což bude určitě souviset i s tím, že zatímco my si při zafoukání hned oblékáme mikinu (hlavně tedy já), místní jsou zvyklí a chodí oblečení jako na pláž. K oblékání bych ještě podotkla, že tomu také moc pozornosti nevěnují a sází se tady spíše na pohodlí :)))
Další "specialitou" Aucklandu je doprava. Síť hromadné dopravy moc kvalitní není, a to hlavně proto, že tu nemají metro. Auckland je šíleně rozlehlé město, a tak jeho dopravní obslužnost pouze autobusy a vlakem je nedostatečná. Z tohoto důvodu taky naprostá většina obyvatel jezdí do práce a všude jinde autem. Provoz je tu neskutečný a je celkem jedno, jestli je víkend nebo pracovní den. Mimochodem musím Filipa pochválit, že si na ježdění vlevo super rychle zvykl a už mu nedělá žádné problémy. Zapeklité ale pro nás ještě občas zůstávají kruhové objezdy - nejenom, že si člověk musí uvědomit, jak na ně správně najet, ale také si vždycky na mapě spočítáme, kolikátý sjezd máme odbočit, ale počítáme to samozřejmě vždycky špatně zprava :) Jsem zvědavá na sebe, jak mi to půjde na druhé straně. Vyzkouším si to ale raději někde mimo město.
Tím, jak jsme nakupovali celkem dost věcí do auta, jsme celkem objížděli různá obchodní centra v okolí, tak v tomto ohledu máme taky pár poznatků. V obchodech jsou pořád šílený davy (o víkendu ještě větší). Není tu snad jediný obchod, který bychom znali. Všude už mají vánoční stromečky a vánoční výzdobu a v obchodech většinou hrají vánoční písničky. Prodavačky jsou neporovnatelně milejší než u nás (více viz předchozí příspěvek).
Malá ukázka vánoční výzdoby v shopping centrech (no, trochu kýč...):
Vzhledem k tomu, že už jsme tu něco málo přes týden, měli jsme šanci ochutnat pár věcí, co od nás neznáme, a tak bych i vám ráda přiblížila něco z místních specialitek.
Kiwi tu mají dva druhy - to klasické, co známe u nás, a pak ještě gold kiwi. Vevnitř je trochu nažloutlé a je sladší než to klasické - moooc dobré. Stojí jen o trochu víc než klasické kiwi. Mimochodem i to klasické kiwi tu chutná jinak - líp (není divu, když je místní).
 |
| Gold kiwi |
 |
| Kumara |
Ochutnali jsme také moc dobrou novozélandskou limonádu L&P (lemon & Paeroa). Její chuť bych popsala jako velmi blízkou kofole se spritem, i když píšou, že je to lemon juice s minerálkou. Osvěžující limča, určitě jsme jí neměli naposledy.
Co se týká alkoholu, nijak neexperimentujeme. Víno je tady luxusní, zejména Sauvignon Blanc a i jeho ceny jsou celkem rozumné (moc dobré se dá sehnat už od 8 NZD). Kupujeme si buď místní, anebo australské, nejčastěji Jacob´s Creek. S pivem pak Filip zůstává věrný domovu, když pije hlavně Budějovický Budvar. Místní pivo se prý nedá vůbec pít (Filip to ještě radši ani nezkoušel) a všude se pije spíše evropské pivo. Budvar se dá bez problémů sehnat v supermarketu, stejně jako Pilsner, a jeho cena je srovnatelná s dalšími evropskými pivy. Prodává se po 12 ks v lahvích po 0,33 l, stojí cca 22 NZD. Jak si jistě dovodíte, spotřeba takto "maličkatých" lahví je velká.
Pokud bychom měli obecně porovnat ceny v supermarketech tady a v ČR, radši bychom to v první řadě porovnávat neměli :) Což jsme ale věděli. Všechno ale zas tak strašné není a když je něco v akci, dá se to úplně v pohodě. Výrazně dražší jsou tu ale sýry a asi i ostatní mléčné výrobky. Obyčejný camembert stojí 4 NZD. Hodně drahé jsou tu taky papriky, kdy kus vychází na 30 Kč. Přepočítávat na czk se tu ale moc nesmí, jinak by si člověk nekoupil nic. Ale jak říkám, všechno zas tak strašně drahé není.
Tak to je asi od nás z druhého konce světa prozatím vše. A k přiblížení aktuální atmosféry přikládám pár fotek Filipa s Dexterem :)
Poslední fotka nemá chybu a hovoří za vše. Pejsek i páníček utahaní z celého dne padli za vlast :D Gratuluji k novému autu a doufám, že bez problému bude sloužit co nejdéle to bude možné. Ten přepis zní hodně fajn, že jde takto rychle vyřídit. Co je pravdy na tom, že na NZ člověk nakoupí všechno pouze v obřích velikostech? Např. kilové máslo (žádné naše velikosti) apod.?
OdpovědětVymazat