Jak se nám žije v Gisborne

Tak se zase ozýváme po trochu delší době, stále z Gisborne.

Poslední týdny jsme hodně pracovali, většinou 6 dní v týdnu, jednou dokonce i v neděli. Občas jsme vypomáhali skupině, která sází vinnou révu, ale naštěstí většinu času jsme zalévali, a tedy si mohli nadělat i celkem dost přesčasů.

Několikrát jsme se bavili s našimi „kolegy“ o tom, jak to bude s prací mezi svátky, a vždycky nám i ze zkušeností říkali, že my normálně dělat budeme, dokonce možná i 26.12. na Boxing Day (a tedy s příplatkem za práci ve svátek), protože zalévání je potřeba pořád. Byli jsme z toho tedy celkem nadšení, protože kvůli práci tady jsme a každý den navíc je dobrý. Bohužel ale počasí se tady trochu zbláznilo a pár dní propršelo, což samozřejmě znamená žádná práce. Středa tenhle týden byla úplně zlomová – pracovali jsme jen tři hodiny ráno a pak začal šílený slejvák (mimochodem, bylo asi 15 stupňů – je to tu opravdu jak na houpačce). Během dne jsme se pak dozvěděli, že druhý den nepracujeme (a to i přesto, že se počasí úplně změnilo a bylo 30 st. a jasno) – zalévání po tom velkém dešti zřejmě opravdu nebylo potřeba. No a to samé v pátek.

Od Jebala jsme se dozvěděli, že jsme pozvaní na předvánoční „setkání“ na vinici – mělo tam být jídlo, pití, a hlavně jsme se konečně měli dozvědět, jak to s prací nadále bude a jestli nakonec vše nedopadne tak, že znovu budeme moct začít až po Novém roce, tj. 5. ledna. 

Mimochodem, pracujeme pro jednu z největších společností na Novém Zélandu – Indevin, je to prý multimilionová společnost, má pod sebou spoustu vinic v okolí Gisborne, ale i na dalších místech severního a jižního ostrova. Více o Indevinu můžete zjistit TADY. Pokud si najdete na této stránce vinice v okolí Gisborne, na všech jsme už pracovali :)

To posezení bylo celkem fajn - dost jídla i pití - pečené hovězí i vepřové maso, brambory atd, k pití různé druhy piva i nealka. Dokonce jsem dostala i víno (je trochu paradox, že pracujeme na vinici a pije se tam pivo, ale holt "kolegové" pijí jen pivo :) ), a to přímo od Indevinu, takže konečně jsme mohli ochutnat (skoro) naši práci - před pár lety :)) Jinak ale víno, co produkují a prodává se v obchodech je poměrně dost drahé, takže čekáme na nějakou příjemnou akci, abychom si ho na ochutnávku koupili. Filip aspoň vyzkoušel různé druhy piva, které by si jinak nekoupil, a já pak spíš nealko - třeba výborné Ginger Beer. Šéfové pak poděkovali za naši práci, popřáli hezké Vánoce a vše nej do nového roku, a že se tedy zase uvidíme v pondělí 5. ledna. Následně nám Jebal sdělil, že tím, že náš řidič traktoru, se kterým zaléváme, má přes svátky dovolenou, pracovat nebudeme a zase budeme pokračovat až toho 5. ledna a nic víc neřešil. Byli jsme z toho celkem sklesklí - znamenalo to víc než dva týdny bez práce s nutností platit tu týdenní nájem za ubytování. Sice bychom vyrazili na výlety, ale zase to znamenalo utratit celkem dost peněz a mít pak už jen 10 dní v lednu na nějaký další možný výdělek (16. ledna odlétáme na tři týdny do Austrálie). Ale jak se říká, líná huba - holé neštěstí, poté co Jebal odjel jsme se dali do řeči s šéfem od Indevinu. Myslíme si, že nás má celkem rád - už asi před týdnem nám dal každému trička za tuhle sezónu, snaží se nám dávat přesčasy a rád se s námi baví (jeden z mála, s kým se dá rozumně bavit - už celkem procestoval svět). Samozřejmě taky pochopil, že tu jsme hlavně proto, abychom vydělali co nejvíc v co nejkratší době, a tedy neztráceli čas bez práce. Umožnil nám tedy se přidat k menší skupince, která dělá i přes svátky - vždycky pondělí - středa, takže supeeer, dalších 6 dní práce. A mezitím máme vždycky čtyři dny volno, takže ideální na výlety. Takže se nám hned trochu zlepšila nálada.

Když se posezení chýlilo ke konci (začínalo po poledni), "kolegové" nás pozvali, jestli bychom s nimi nechtěli pokračovat v domě jednoho z nich. I přesto, že někteří mají vyloženě IQ tykve jsme souhlasili, a to hlavně za účelem získání nových zkušeností a námětů na článek na blog :)) Pokračovalo nás tam asi 15. A teď, jak začít s popisem situace, abych vám to co nejlépe přiblížila :)

Zaparkovali jsme před domem (klasický přízemní rodinný domek, které tu jsou všude) a vešli na zahradu a.... BORDEL! Před vchodem do domu stála stará sedačka prolezlá vším možným (kterou následně přetáhli na zahradu, aby bylo kde sedět - na ní jsme my ale naštěstí neseděli), všude na trávě poházené věci - prázdné pet lahve, brčka, hrníčky, víčka, různé obaly....po schody z terasy pak několik rozbitých keramických hrníčků...na konci zahrady něco mezi kompostem a skládkou...Seděli jsme na zahradě u stolu. Dřevěný stůl bez nátěru, špinavý, k tomu židle (celkem to šlo si sednou na konec židle :) ). No a přivezli vychlazené pivo a jelo se :) Byli jsme (postupem času až nepříjemně) středem pozornosti - každý se vyptával na život v České republice - většinou poté, co jsme jim vysvětlili, kde vůbec je. Pak se nám snažili přiblížit místní kulturu - bavili jsme se o haka, maorských tradicích atd. To bylo určitě zajímavé a spoustu věcí jsme samozřejmě nevěděli. Hlavně to bylo jiné slyšet od skutečných maorů než pouze číst v průvodci. Je sranda, že každý tam už má rodinu a několik dětí, což k těmhle lidem vůbec jaksi nepasuje...I ten, u kterého jsme byli, tam měl roční miminko. Zajímavé vidět, jak mu napouští bazének těsně vedle těch rozbitých hrníčků a šermuje mu kolem obličeje s cigaretou. Na druhou stranu je vidět, že rodina je pro ně všechno a své děti milují, i když prostě možná trochu pro nás nepochopitelným způsobem a v jiných podmínkách.... Opravdu mě mrzí, že se to nedalo vyfotit, i když stejně byste to asi museli zažít :) Vydrželi jsme tam asi dvě hodinky a pak už jsme museli zmizet. Navíc na celkem dlouhou dobu si vedle Filipa stoupl asi 50 letý "kolega" (který přesně měl to IQ tykve), pořád ho objímal, strkal do něj, prostě si ho vyhlídl, pak nám pořád říkal, jak jsme v jeho srdci...no nejvyšší čas jít! Aneb, zkušenost k nezaplacení :)

pózujeme s traktorem :) normálně ale chodíme za ním s hadicí a zaléváme

Protože jsme tím, jak jsme i ve slunečné dny nepracovali, měli více volna, vyrazili jsme více prozkoumat Gisborne a udělali pár výletů po okolí.

nádherná Waihia Beach hned vedle Gisborne

Gisborne, kromě toho, že je prvním městem na světě vítajícím nový den, jak jsem už psala v minulém příspěvku, je také prvním místem na Novém Zélandu, které posádka lodi Endeavour kapitána Jamese Cooka spatřila, a to 8. října 1769. K této události se váže příběh, že kapitán Cook se lekl maorského kmene, který tu žil - začali dělat na uvítanou haku a Cook si myslel, že se chystají je zabít. Sám tedy pro svoji obranu použil střelné zbraně, které maoři v životě neviděli. Po této zkušenosti ho samozřejmě nijak nepohostili a nic si odsud neodvezl, a proto zátoku, ve které se Gisborne nachází, pojmenoval Poverty Bay. Naopak když pokračoval dále do Bay of Plenty, už dokázal rozeznat místní zvyky, a tam ho zřejmě pohostili dostatečně :) Ve městě se tedy nachází Cookův památník, ale také socha Nicka (Young Nick) - člena posádky lodi Endeavour, který údajně jako první spatřil pevninu. Prošli jsme si také Titirangi Hill - kopec nad Gisborne, kde byla původní maorská vesnička a pod nímž Cook přistál. Na tomto kopci se nachází Cook Observatory - nejvýchodněji položená observatoř na světě, která nabízí pozorování pro veřejnost každé úterý, tak třeba se tam podíváme. Dále je na kopci Cookův památník a strom pohutukawa, který tam zasadila princezna Diana v roce 1983. Těmto stromům se také říká vánoční strom, protože nádherně červeně kvete právě ve vánočním období.

Cook Observatory

Socha kapitána Cooka na Titirangi Hill - vtipné je, že to prý vůbec není Cook a nikdo neví, kdo to je :) 

Pohutukawa tree, který zasadila princezna Diana

Gisborne na dlani :)

nádherně kvetoucí pohutukawa tree

socha kapitána Cooka - tohle už by snad měl být on :)

Young Nick - první člen posádky, který spatřil pevninu

Vyrazili jsme také na výlet na poloostrov Mahia a Morere Hot Springs (termální prameny). Mahia je klasickým rájem surfařů a oblíbeným letoviskem v letních měsících. My jsme nicméně skoro na žádné lidi nenarazili (možná proto, že byl všední den). Morere Hot Springs je komplex nejen horkých, ale i studených  pramenů zasazených do 364 ha deštného pralesa. Moc příjemné odpoledne :)

No, není to prostě nádhera?

Mahia Beach

cesta deštným pralesem k termálním pramenům

Včera (v sobotu) jsme se vydali opět do Tolaga Bay (to je to místo s tím dlouhým molem, o kterém jsem už psala v minulém příspěvku). Tentokrát jsme se ale chystali na Cook´s Cove Walkway - trek po kopcích nad zálivem a také přes místa, kde kapitán Cook se svou posádkou přistál a nějakou dobu přebýval (Cove). Byl to vlastně náš první trek na Zélandu. Šli jsme přes pastviny mezi ovečkami, kde bylo pár vyhlídkových míst na molo a celý záliv, skrz prales, až na místa, kde Cook se svou posádkou v říjnu 1769 zakotvil. Tady už konečně dostali vodu, dřevo, ryby a brambory kumara - poté, co v Gisborne tak úspěšní nebyli, jak už jsem popsala výše.

Vyhlídka na místo, kde kapitán Cook se svou posádkou přistál

A tohle už je ta Cook´s Cove

Vyhlídka na Tolaga wharf

Filip se snažil kamarádit s ovečkami, ale ty hned zdrhaly :)

Po cestě zpět do Gisborne. I takhle to na zélandských silnicích někdy vypadá :)

Kličkování mezi ovečkami 

 A aby byl blog  úplně úplně aktuální, přidáváme pár fotek z dnešního tropického dne stráveného na naší oblíbené pláži Wainua Beach hned vedle Gisborne. Vlastně dneska jsem se poprvé doopravdy koupala v Pacifiku :)

Filip ve vlnách

....a v dalším příspěvku se můžete těšit na naše vánoční zážitky na druhé straně světa! Užívejte zatím ještě předvánoční čas a dejte si pár kousků cukroví i za nás, protože já tenhle rok nepeču :))