Samoa (1. část): Talofa Samoa!

Podobně jako my, Češi, jezdíme na dovolenou k moři do Itálie, Chorvatska nebo Řecka, Novozélanďané a Australané svou dovolenou nejčastěji tráví na některém z ostrůvků v jižním Pacifiku (Tichém oceánu). Mezi tyto ostrovy patří Fidži, Cookovy ostrovy, Tonga, Vanuatu, Nová Kaledonie, Francouzská Polynésie a Samoa. Už od počátku celého toho našeho novozélandského dobrodružství jsme o návštěvě některého z nich mluvili a hlavně snili, a jak jsme postupně vydělávali potřebné dolárky, začínaly naše sny mít reálnější rozměry. Věděli jsme, že tohle je jedna z věcí, kterou si rozhodně nesmíme nechat ujít. A tak, protože sny se přece mají plnit, jsme v průběhu naší aucklandské pracovní etapy zabookovali na jednu z těchto exotických perel letenky. Dlouho jsme přemýšleli, který ostrůvek bude pro nás ten pravý. Nakonec vyhrála Samoa, a zpětně už teď můžeme říct, že bychom naše rozhodnutí nezměnili. A protože nejsme přece žádní troškaři, rozhodli jsme se v "ráji" strávit hned tři týdny. Ať to stojí za to! :)

Vzhledem k tomu, že o Samoe nejsou ani na netu v češtině skoro žádné informace, rozhodla jsem se naše samojské dobrodružství rozdělit do tří článků. V prvním se podělíme právě o ty základní, praktické a zajímavé informace o této zemi, jejích obyvatelích a celkově místním životním stylu. A ve zbylých dvou článcích se pak vydáme na cestu plnou zážitků po dvou hlavních samojských ostrovech - Upolu a Savaii.

O Samoe se často hovoří jako o Ostrove pokladů, a podle nás naprosto oprávněně. Jak už jsem psala, Samoa leží uprostřed Tichého oceánu, v jeho části nazvané Polynésie. 

- rozkládá se na téměř 3 tisících km2 a má skoro 200 tisíc obyvatel, většina z nich jsou křesťané

- hlavním jazykem je samojština a angličtina

- platí se tu samojskou talou (WST), jedna tala je plus mínus 10 Kč

- skládá se z 10 ostrovů, z nichž pouhé čtyři jsou obydlené

- hlavními ostrovy jsou Savaii, který je také největší, a Upolu, kde leží hlavní město Apia

- všechny ostrovy jsou sopečného původu, lemované korálovými útesy

 Lidé často netuší, že vlastně existují Samoy dvě, tedy "ta" Samoa, tzv. Západní, a potom Americká Samoa. Původně ještě celá oblast Samoy byla objevena v 18. století nizozemskými a francouzskými mořeplavci, jako první ji ale kolonizovali Britové. K rozdělení Samoy pak došlo v roce 1889 na berlínské konferenci, když část na západ od 171. poledníku začali spravovat Němci, a část na východ pak připadla USA. Ta východní, tedy Americká, Samoa pak v této podobě zůstala dodnes. Západní Samou na počátku 1. světové války obsadil Nový Zéland, který jí spravoval až do roku 1962, kdy Samoa vyhlásila na základě referenda nezávislost.

Po vyhlášení nezávislosti se oficiálními doživotními hlavami státu stali dva nejvyšší náčelníci. Po roce 1963 pak jedinou hlavou státu zůstal Malietoa Tanumafili II. Od roku 2007, kdy zemřel, jsou jeho nástupci již voleni pouze na pětileté funkční období. Nabízel by se tedy závěr, že od roku 2007 je Samoa parlamentní republikou, nicméně v ústavě není psáno, zda je o republiku, nebo monarchii, a někdy se tak Samoa označuje i jako monarchie.

Zajímavostí je, že nejdříve v 19. století Samoa pod vlivem USA přešla na západní polokouli, aby zase v roce 2011 proběhla změna zpět. Ten rok na Samoe nezažili 30. prosinec :) Čas byl takto sjednocen kvůli usnadnění obchodu s Novým Zélandem a Austrálií. Ještě předtím se však odehrála další velká  změna - na Samoe se začalo po vzoru jejích hlavních obchodních partnerů jezdit vlevo, a to kvůli možnosti dovozu j levnějších vozů právě z Nového Zélandu a Austrálie.

Budova Parlamentu v hlavním městě Apia                               Památník vyhlášení nezávislosti v r. 1962

Co je ale pro Samou nejdůležitější a nejcharakterističtější je pro ně typický způsob života, kterému se říká Fa´a Samoa (The Samoan Way). My jsme proto během našeho pobytu v hlavním městě Apii nemohli vynechat samojskou kulturní vesničku (Samoa Cultural Village).

Zde je každý den možné se v rámci zhruba dvouhodinové komentované prohlídky dozvědět obrovské množství zajímavostí z historie a současnosti života na Samoe, ochutnat tradiční jídlo umu, prohlédnout si v akci řezbáře, tradiční tatéry, ale také vidět jak se z maličkého klacíku stane list papíru, anebo z palmového listu talíř či ozdoba do vlasů :) A to všechno zcela zdarma. Rozhodně si ale návštěvu této vesničky nepředstavujte jako nějakou nudnou obyčejnou prohlídku! Pro nás to byl opravdu jeden z nejlepších zážitků na Samoe, zvlášť když jsme následně v běžném životě místních viděli, že tahle vesnička není jen nějaký „skanzen“, ale skutečně reálný odraz života na Samoe!

Kulturní vesnička v Apii
Nezapomenutelný zážitek!

Heslo Fa ´a Samoa ve zkratce znamená rodinu na prvním místě a s tím související úctu ke starším. Samojci se tímto heslem řídí po celý život. Společnost jako taková je na Samoe uspořádána po rodinných klanech, kdy v každé rodině je jeden vůdce (family chief). Tím může být absolutně kdokoliv, ať mladý či starý, muž nebo žena. Veškeré, a to opravdu jakékoli, rodinné záležitosti se probírají na rodinném sněmu. Celá rodina se sejde v jedné velké kruhové fale a o celé záležitosti dlouze hovoří. Může se jednat třeba o otázku studia v zahraniční, obchodu, nebo zda dotyčná dívka půjde na rande s mužem z jiné rodiny :) Platí, že každý z rodiny se k nastolené otázce musí vyjádřit. V žádném případě nepostačuje pouze souhlasit, či nesouhlasit, ale musí se vždycky dostatečně odůvodnit a vysvětlit, proč dotyčný došel právě k takovému stanovisku. Takové „jednání“ může prý trvat i více dnů. Po soumraku, když přijde únava, se prostě rodina odebere spát a sejde se následující den, neboť „ráno moudřejší večera“. Od malička jsou přitom místní děti učeny, že cokoli vyjde z úst, všem ukáže, jakým jsou člověkem. Je tedy třeba si pořádně rozmyslet, než člověk něco řekne.

Zajímalo nás také třeba, jestli jsou v rodinách domlouvány sňatky nebo, jak je to tu se vzděláním a školami. Sňatky nijak organizovány nejsou, jedinou podmínkou je, aby dotyčný byl z jiné rodiny :) Vzhledem k obrovsky rozvětveným rodinám to ale občas může skutečný problém, a tak v první řádě musí být minimálně z jiné vesnice, úplně ideálně pak ze zámoří. Muž se tradičně chodí představit do rodiny dívky, přičemž samotné rozhodnutí, zda se rande bude konat, je plně na samotné dívce. Co se týká vzdělání, je zde na poměrně dobré úrovni. V každé vesnici je základní škola, střední škola je pak v každém okrese a v hlavním městě se dokonce nachází jedna univerzita. Studium na univerzitě je však velmi drahé. Není ale nedostupné, neboť se na něj skládá kompletně celá rodina – a vzhledem k její rozvětvenosti se potřebné finance obvykle bez problémů seženou. Možnou variantou je pak také studium v zámoří, na něž lze dokonce dostat stipendium od vlády. V takovém případě se ale student musí zavázat, že následující alespoň tři roky po dostudování bude pracovat na Samoe.

Jak jsem již zmínila, společnost je na Samoe uspořádána po rodinách, jimž vévodí "family chief". Rodiny žijící ve stejných vesnicích se pak scházejí v dalším stupni "samosprávy" na úrovni vesniček, kterým vévodí zase "village chief". Tak to pokračuje i v rámci okresů. Tak jsme si říkali, že je vlastně jedno, že mají takové nejasnosti v tom, jestli je Samoa monarchií nebo republikou, když oni si stejně všechno pěkně vyřeší sami v rámci rodin, případně vesnic a okresů :)

Naše první cesta pak vedla do fale, kde na nás už čekali svalnatí kluci opálení, kteří nám měli ukázat, k čemu všemu je kokosová palma užitečná a jak se pro samotný kokos dá nejlépe vyšplhat. Razí se tu heslo, že pokud má člověk kolem sebe kokosovou palmu, bez problémů přežije. Z palmových listů se dají vyrobit čelenky, náramky, talíře nebo koše, ale také medicína proti kašli, z velmi pevných "obalů" pak provázky nebo lana, a ze samotných kokosů se užívá voda, mléko nebo olej. Už i "moderní" svět přišel na to, jak je kokos zázračný... Každý jsme si z palmových listů zkusili vyrobit čelenku a talíř, který jsme pak i skutečně použili k jídlu. Pak kluci vyšplhali na palmu pro kokos a ukázali, jak jeho obal během pár vteřin rozbít o dřevěný kůl a rychle se tak k samotnému kokosu dostat, a zároveň jak samotný kokos "rozlomit", aby se z něj dalo pít. Na kokosu se totiž nacházejí tři měkčí místa - oči a ústa - a mezi nimi vedou tři spáry. Nejkřehčí z nich je ta blízko úst, a právě do ní stačí kamínkem lehce ťuknout, kokos se nalomí a osvěžení je na dosah :) No, je pravda, že kdybychom vesničku navštívili hned po příjezdu na Samou, a ne až zhruba v polovině pobytu, ušetřili bychom si několik desítek minut při snaze dostat se ke kokosu :) Ale zase bychom přišli o tu srandu, když Filip šplhal jak opička za kokosem, kdy nejhorší byla asi "cesta" dolů plná škrábanců, a následně se snažil rozbít kokosový obal, který místo řádného omlácení o nějaký kůl jemně (dlouho!!!!) olupoval, což zrovna moc nešlo. Když už jsme se dostali k samotnému kokosu, praštili jsme naopak s ním právě o nejbližší šutr a vody nám tak moc nezbylo :)))

Od kokosů jsme se přesunuli do vedlejší fale, kde se nachází místní kuchyně. Tam jsme byli svědky přípravy tradičního samojského pokrmu zvaného „umu“. Jde hlavně o tradiční způsob jeho přípravy, kdy na rozpálené lávové kameny (které musí být říční, aby „nevybuchly“ jako jiné) se položí do dřevěné misky kokosový krém zabalený v palmových listech. Přidá se taro, což je typická samojská plodina podobná řepě, která chutná jako něco mezi chlebem a bramborou. Na to se pak položí čerstvá ryba, v našem případě asi půlmetrový tuňák, který obmotali palmovými listy. A to všechno se zakryje listy tara a banánovníku. Kdyby se tento pokrm připravoval jinak, trvalo by to prý asi tři hodiny. My jsme si ale už za 45 minut pochutnávali na téhle ňamce, a to ještě i z námi vlastnoručně vyrobených palmových talířů :)

Kokosový krém zabalený v palmových listech, které se následně vloží do dřevěné misky, a ta do ohně.

Taro a tuňák zabalený v palmových listech na lávových kamenech

A to vše překryté listy tara a banánovníku

Tradiční samojský pokrm "umu" vyzkoušen. A ještě si Filip i přidal :)

Po výborném obídku jsme se přesunuli do fale, kde vyráběli šátky lava-lava, a to jak tradiční, tak i moderní cestou. Tradiční šátky jsou z ručně vyráběného papíru. Měli jsme tak možnost na vlastní oči vidět, jak z uzounké větvičky vznikne papír. Nejdříve se konkrétní druh stromu k tomu určený zbaví větviček, odřízne se z něj kůra, která se následně „rozroluje“. Na dřevěném prkénku se pak střídavě namáčí do vody a rozpíná se, což je nejvíce namáhavá část celého procesu.  

Odřezávání kůry

Rolování

"Rozpínání" větvičky - nejnamáhavější část celého procesu

Pak se ještě vzniklý papír musí usušit. Rozhodně však ne na slunci, ale ideálně v lehkém průvanu. Papír je nutné co nejvíce napnout, zatížit kameny a vydržet zhruba tři hodiny, po které schnutí probíhá. A máme tu papír v celé své kráse :)

Zatížení schnoucího papíru

Celou tuhle část jsme sledovali v přímém přenosu, ty tři hodiny jsme ale na uschnutí samozřejmě čekat nemuseli, protože na tu další část pak byly připraveny papíry již vysušené. Uschlý papír se tedy následně položí na šablonu. Tu připravují řezbáři a jsou na ní různé ornamenty, podobné těm, které se často tetují, ale i třeba delfíni, želvy a podobně. Po papíru položeném na šabloně se pak v několika vrstvách přejíždí houbičkou namočenou v okrové barvě získané z kmenu speciálního stromu (jeho „krev“). Některé části se pak ještě dobarvují černou přírodní barvou.

Tak, a máme tradiční lava-lava šátek! :) V současnosti se nosí jako sukně, ale používá se i jako dekorace – ubrus, prostírání, nebo jen tak na zeď. S příchodem moderní doby a látek se nicméně i tahle tradiční součást oblečení změnila a „moderní“ potisk se nyní už dělá na látku. 

My jsme neodolali a tradiční papírový lava-lava jsme si pořídili jako suvenýr. Opravdu originál v pravém slova smyslu, nenahraditelný!

Přejíždění houbičkou namočenou v okrové barvě

"Moderní" lava-lava - na látce

...a jeden takový nám visí doma na zdi :)

Poté jsme se přesunuli na volné prostranství k pódiu ke shlédnutí představení. Viděli jsme tak typické samojské tance, které jsou také součástí oslav zvaných fia-fia. Na pódiu bylo vždycky pět mužů s modrými šátky a 5 žen s oranžovými šátky, zpívali a tancovali, a nechyběl ani tolik typický "slap dance" - doslova "fackovací" tanec :)) Nicméně není to jen tak ledacos, prý tímto celým představením zahajovali minulý rok v Londýně Hry Commonwealthu (jde o sportovní událost států patřících pod anglickou korunu, která se koná každé čtyři roky již od roku 1930)! Opět to byla pecka, jako ostatně zatím všechno v kulturní vesničce :)

Samojské tance

Tradiční "slap dance"

Po představení jsme viděli práci řezbářů, kteří mimo jiné tvořili právě i šablony pro šátky lava-lava, ale i nástroje a suvenýry.

Řezbář v akci

Vyřezávání šablony pro šátky lava-lava

Naše prohlídka kulturní vesničky končila v "tetovací" fale. Vůbec jsme nevěděli, že anglické slovo "tattoo" (tetování) pochází ze samojského "tatau". Samoa je tedy kolébkou tetování! Pane jo! Není tedy divu, že tetování tu má obrovský duchovní význam. Na Samoe si muži jako součást kultury a tradice nechávají tetovat část zad až po kolena. Tato oblast je rozdělena na dvanáct zón, z nich každá se tetuje odděleně, v jiný den. Jakmile se však s tímto tetováním začne, bezpodmínečně se musí dokončit. V opačném případě je člověk veřejně ponížen a jakoby méněcenný. To platí ale pouze v případě tohoto "tradičního" tetování. Pokud si člověk nechá tetovat jinou část těla, může z toho kdykoli vycouvat.

Obrovský duchovní význam tetování je pak znatelný i ze skutečnosti, že na celé Samoe jsou pouze dvě rodiny tatérů, kteří jsou k tomuto řemeslu oprávnění. Toto poslání se dědí z generace na generaci a nikdo nepovolaný tak v žádném případě tetovat nemůže.

My jsme měli to štěstí, že zrovna přišel "zákazník", a tak jsme celý  proces měli možnost vidět.

Tetování zde probíhá naprosto tradičním a starým způsobem, kdy se dané místo na těle "naťukává" žiletkou, zatímco několik mužů okolo té oběti mu dostatečně natahuje kůži a další ho ovívá, odhání mouchy a drží ho za ruku. Jak jsem už psala, každá jednotlivá zóna se dělá odděleně, a to buď vždy každý den jedna, nebo podle toho, v jakém je člověk ten který den rozpoložení. Jakmile se tedy tatérovi zdá, že není ve své kůži, naordinuje mu den volna. Obvykle celý proces trvá zhruba 12 dní. Zajímavostí je, že je věcí tatéra, jaké konkrétní ornamenty zrovna bude tetovat.

Samozřejmě nás zajímalo, jak se při tomto tradičním a původním způsobu tetování dodržuje hygiena. Byli jsme ale ujištěni, že vše je naprosto sterilní a případná infekce by byla naprostým ponížením tatéra. 

"Ve vašich zemích je tetování jenom módou. U nás je tradicí."

Člověk, který celým tetovacím procesem projde, je i mnohem výše ceněný v rámci rodiny a vesnice. Když přijde na to, kdo bude dalším "šéfem" (chief), je takový člověk první volbou, neboť to, že si takovou velkou bolestí prošel, značí, že je dostatečně silným člověkem.

Fotit jsme při tetování bohužel nemohli, ale věřte, že zážitek (a zkušenost) to byl opět veliký...Pokud bychom někdy v životě o tetování uvažovali, neexistuje na světě lepší místo, kde si ho nechat udělat!

Tradiční samojské "tatau" (zdroj: Google)

Z kulturní vesničky jsme tedy odcházeli obohacení o spoustu zážitků. Věděli jsme, jak nejlíp vyzrát na kokosy, že nám to divné fialové taro vlastně moc nechutná, že ručně vyrobený papír nám doma už vždycky bude připomínat, co úžasného může vzniknout z uzounké větvičky, že Samojci jsou krásně srdečným národem s tanečním i hlasovým nadáním, a že tetování je mnohem víc než jen slovo a móda.

A víte, jak vlastně celý náš pobyt na Samoe začal? :)

Po příletu na roztomilé letiště kousek od hlavního města Apia nás přivítala banda zpěváků s havajskými věnci kolem krku. Hned u okýnka na letišti jsme vyměnili dolárky za naprosto luxusní kurz (oproti Aucklandu i oproti všem ostatním směnárnám na Samoe - kurz 1,83). A odchytli jsme si našeho "osudového" taxikáře. Za půlhodinovou cestu do Apie nás stihl pozvat na nedělní oběd, společně jsme si zazpívali titulní písničku z Rychle a zběsile 7 ("See you again"), mezitím, co jsme se na hlavní silnici ve tmě vyhýbali lidem a psům, nám vyprávěl o svém studiu v Austrálii a taky o nemocném českém námořníkovi, kterému poskytl ubytování a pomoc a ten mu na oplátku dal české peníze. Byly to 4.400 Kč, a co s nimi na Samoe? Někdy mezi hlasitým zpíváním "See you again" jsme udělali oboustranně výhodný obchod - za 200 tala jsme získali oněch 4.400 Kč, které my prý ještě, na rozdíl od něj, někdy můžeme využít. (1 tala je asi 10 Kč, jak jsem už psala výše...)

TALOFA SAMOA! Aneb naše snová dovolená začíná!!!  <3

<3